Dva roky mrtev

I*I

ale pořád lepší než by bylo veršované docela hezké

jeje, otázky typu posmrtný život jsou mi nemožné a k tomu jazyku: na mě mírně přeumělkované, hm? m.

Ponuré, ale i pocity se zabarvují, odcházejí, přicházejí ,...*

Ale ne, proč takhle? Takové mudrování není zdravé. Pozor, jakmile se ti pod propisku či na monitor začnou cpát slova jako pln, vinoucí, mající vidoucí, temnota, ukrutný, zkus to rozdýchat, zamávej křídly (ať už bílými andělskými či černými havraními) a leť. Tenhle styl ti vůbec nesedí. Je mrtvý. To jsi asi nechtěl, že? Tak trochu života do umírání!!!:o)))))) Básník se nemusí litovat, může se i rvát.

miluji básně které mě chytnou za pačesy, roztočí kolem vlastní osy a odhodí na 15 metrů do dáli
je to něco více než jen ta beznadějná ponurá atmosféra - depresivní nářky zoufalců já číst nemohu, je to procitnutí otroka, který se vždy považoval za svobodného, ale jednoho dne se rozhlédne a cítí že má údy svázány řetězi a plné uvědomění si vlastní nemohoucnosti je prvním krokem vstříc náruči Svobody
věřím že jako bájný pták Fénix každých 500roků povstane z vlastního popela i básník nikdy nadlouho nepodlehne černému chmuru havraního skřehotu a v ten nenadálejší okamžik se zvedne z prachu a s opovržením plivne svému nepříteli do tváře

kangi *!

Napada me, jestli v po smrti cloveku ty ruce a oci atd. chybi nebo naopak v zivote prekazi a uvadeji do omylu (viz. Platon, Scott nebo Hume atd.). Libi se mi to, je to nejen kvuli posledni sloce TIP!!!