Matný sen smutného elektrikáře Františku

Dnes se zase ozval po tisíci letech
z úvalu porcelánu a jejich korálků
snad jako očiček olověných těžkých až do mraků
v sněhu zamotaná ztracená a  Stůně závěje




Cigaretový kouř se rozplýval -
lapal po dechu železné střechy
zatnuté prsty do cizích oken
Snad to byla hudba
nebo jenom odhrnutý závěs sporadický
Dneska odpoledne hrálo piáno a nebe
nasálo další blízké domovy
Jsou neznámé
strhané a pod pokličkou
malých polí  Unesená

Ranní spaní a propastné pohledy
neoholené  Mačkáme si dlaně
do schodů a v dalším patře
bydlí fontánka s šampaňským
a hned vedle polehává opilí
účetní firmy Firmy  Jakoby
se to nikdy nestalo ústy přetažené
odmlouvačné počínání pro štěstí

(Všichni opraváři motorů mají oči smutné
jako ženy mlčí a polykají cukr
vždyť motor má taky duši a jejich ruce
voní pryskyřicí  Nebo jenom zdáním zhasínáním)

Uloupené brailovo písmo
rozsypané pod podhloubím
zmáčený okap to je ten pravý mýtus
pro všechny římsy  A na ramena mi bušil déšť
chodník hlasitě srká svou žízeň

Unavení jako nikdy před tím
prsty umaštěné od prázdných
konzerv na rybičky  Dohořívaly v
nich svíčky do jinotaje brzké noci
Umaštěné prsty dětí  Malá Jůlie
v bílé sukýnce schoulená
srkající svou žízeň
Na ramena mi bušil déšť

Golet v údolí hotelu  Garní
zvedá se mlha a lesy páří drahá
prokarpatská téze s kabaly
o schovávajících se lidech

některé kroky bolely
do bot se hrnula voda smáli jsme se tomu
a po dlouhých řekách pramíncích z
kanálu plavala zažloutlá loďka start
Dnešní slunce je přeci jenom silnější
když stahuje mi prostěradlo sápající se
skřítek (a ani netušil jak děsivý je pohled
na člověka zahaleném v kabátě ploužícího se
k rohu záchodu v kousjedoucím vlaku)
Naposledy to byly skoky
vesele akvamarínové prostě hold pocestní
znamení cirkusu nebo jenom nad hlavou
roztažené noviny stékají z nich písmena
a obličeje fotografií jaká jsou pro nás
vzdálená echa dívčiny kaputo el zmáčené vlasy
a starcova hlava ponořená až na dno kaluže pátrá po
sonarových skřecích velryb
Podal jsem mu ruku protože vypadal jako
pán Seifert  Třásly se mu ruce a ve svém
vozíku šťastného invalidy strhal si
zápěstí a cigarety balené jako jsou kroky
do říma  odlévání zvonu koneckonců i
každý osobní morový sloup
Vypadal jako pan Seifert křičel na sestřičky
a do bloků sepisoval svoje bolavé klouby
odlétající nad Jemínkou  Lechtivé vtipy  Nezapomenutelně chorý
potok z Pružných skal  Jenom další obličej
schovaný pod bundou pářící se brýle a prodloužený
spěch ze slezského vinobranní poddanou rukou
našel jsem tě sedět na trávě smáli se tomu
dlouhé šaty nacucané vodou bradavky nacucané prsty
nešlo se dotýkat jenom nezapomenout a zahřat tě
do dalšího deště

---