PARALELNÍ SVĚT-35

Sotva major Karel Pokorný dopadl na zem, tak pocítil bolest v levé paži, do níž ho zasáhla jedna z kulek. Poté se rychle přitiskl zády ke zdi a rozhlédl se po dvorku. Z něho byl jen jediný východ a tím byly vzdálené dveře do domu. Sotva tohle zjistil, tak postřehl na zdi objevit se dvojici německých vojáků. Rychle uskočil do strany, přičemž na ně několikrát vystřelil z pistole a oba zasáhl. Jeden se zhroutil po zadu na opačnou stranu zdi, zatímco druhý za výkřiku dopadl na zem dva metry od něho. Rychlými přískoky se u něho ocitl, načež ho i přes bolest v levé ruce uchopil. Němce poté postavil na nohy a za okamžik stál za ním tak, že se jeho tělem zakrýval, přičemž pozadu šel k oněm dveřím.

 Na zdi se ve stejný okamžik objevili další němečtí vojáci. Důstojník s pistolí v ruce se snažil mířit na majora, tak aby nezasáhl tělo vojáka. Dvakrát vzápětí vystřelil, ale obě jím vypálené kulky Pokorného těsně minuly. Major zády vrazil do zavřených dveří a k jeho překvapení se jejich jedna část prudce otevřela. Zároveň ztratil rovnováhu a díky váze těla mrtvého Němce začal padat. To se dělo za střelby vojáků, přičemž kulky svištěly kolem něho a zarývaly se také do těla vojáka, kterého měl stále před sebou. A za okamžik ležel na chodbě s mrtvým vojákem na sobě.

Němci mezitím seskočili na dvůr a rozeběhli se ke dveřím. Major se obratným způsobem dostal zpod těla, přičemž vytáhl zpoza opasku dvě bombičky. Pojistky na jejích horních částech odtrhnul a hned je mrštil otevřenými dveřmi do dvora. Z nich se okamžitě vyvalil slzný plyn, který bíle zahalil prostor před dveřmi. Pokorný se přikrčeně rozeběhl při zdi a zároveň pálil zbývající náboje v zásobníku do dvora. Než doběhl ke dveřím, za nimiž byla ulice, tak vsunul do pistole další zásobník.

„Pane majore! Na ulici jsou jen dva chodci. Od nich vám nebezpečí nehrozí!“ uslyšel v naslouchátku hlas nadporučíka Mirka Vincenta. Ten se nacházel v tajné základně uvnitř mohutné skály. A díky miniletadélku, co mělo mikrokameru i z možnosti rentgenového snímaní, vše pozorně sledoval na obrazovce monitoru.

„To mne potěšilo!“ odvětil do mikrofonku, co měl ukrytý v límci. Při otevírání dveří se zadíval chodbou ke dvorku a v rozplývajícím se dýmu uviděl kašlající postavu. Pohotově na ní zalícil zbraň a zároveň přepnul pistoli na tichou střelbu. A tak dvojice výstřelů nebyla slyšet. Vzápětí se ozval výkřik a německý důstojník se zhroutil.

  O několik vteřin později vyběhl major na ulici s krvácející levou rukou a ve stejnou chvíli ho opět varoval nadporučík Vincent.

„Za chvíli do ulice zprava vběhne dvojice českých strážníků!“

„Krucinál!“ procedil mezi zuby, přičemž spatřil otevřené sklepní okénko, u něhož byla skluzavka pro uhlí. Dvěma dlouhými skoky se u něho ocitl a vzápětí sjel do nitra sklepa, v němž dopadl do velké hromady uhlí. To už ulicí běželi strážnici, které přilákala střelba. Současně z toho vchodu, z něhož Pokorný utekl, vyběhli němečtí vojáci.

„Nadporučíku, dá se z tohohle sklepa někam dostat?“ zeptal se po chvíli major.

„Ten sklep, ve kterém, pane majore jste, je propojenej se sklepem sousedního domu vodkud jste utekl. Jinak u tohohle domu, kde jste, je velký dvůr. Tím se dá projít do jiného domu, ale dostal byste se na ulici, kde jsou němečtí vojáci. A ti zrovna začínají vobkličovat celej blok domů,“ dostalo se mu odpovědi.

„Určitě začnou taky prohledávat domy. Když tady zůstanu, tak budu v pasti,“ mínil Pokorný a zadíval se na zvětšující se rudou skvrnu na rukávu.

„Jak je vážné vaše zranění, pane majore?“

„Je to povrchový. To přežiju,“ mínil, načež zaslechl hluk automobilového motoru. Ten se přibližoval a poté uviděl přes sklepní okénko přední kolo nákladního vozidla. To zůstalo stát a pak uslyšel dusot bot. A vzápětí kolem sklepního otvoru proběhlo několik německých vojáků, kterým zahlédl jenom nohy.

KONEC TŘICÁTÉ PÁTÉ ČÁSTI