Říkali mu Jindra

  Nedaleko Blondýna se rozkládalo malé městečko Hekalov. A právě tady, v Rozevřené ulici, v domě číslo 69, bydlela rodina Majzleyových.
 Démon Majzley byl zavalitý mužík s hlavou holou jako koleno. V Hekalově pracoval jako obráběč latexu. Jeho žena Pensylvánie, kostnatá ženština trpěla bulimií a navštěvovala kurzy individuální rozkoše.
   Nedávno se jim po mnoha artistických pokusech, podařilo zplodit první dítě, chlapce jménem Šudlík. Bylo to velmi roztomilé dítě, tedy do chvíle, než ho rodiče spatřili poprvé. Zpočátku Démon obviňoval ženu, že ho podvedla s prasetem a odmítal chlapce uznat za svého potomka. Nakonec ale změnil názor a prohlásil : "Hlavně, že má dvě ruce a dvě nohy. Ten rypáček a kopýtka, to jsou jen detaily. Plastičtí chirurgové dnes dokážou divy."
Ale posuňme se o rok dál, do doby, kdy Šudlík slavil první narozeniny.

Kapitola 1 - Zkažený grupáč
 

  Nad Hekalovem se shlukly šedivé depresivní mraky. Hlasitě zahřmělo a z oblohy začaly padat provazce kyselého deště, které s neskrývanou radostí leptaly vše, co jim přišlo do cesty. Majzleyovi byli zrovna v obývacím pokoji a provozovali se sousedy nevázaný skupinový sex, když se najednou ozval zvonek od vstupních dveří.
"To asi přiletěly ty španělské mušky, co jsem objednal!" usmál se Démon nadrženě a opustil zpocené spolusouložníky. Navlékl se do květovaného županu a vydal se ke dveřím.
   Ozvalo se druhé zazvonění.
"Už jdu!" volal Démon natěšeně z chodby a už se natahoval po klice. Vtom se ozvala rána, dveře se vytrhly z pantů a odletěly na stranu. Démon upadl na zem a cítil, jak dovnitř proudí chladný vzduch.
"Co se děje, drahoušku?" hekala Pensylvánie v objetí statného souseda.
"Nic! To jen venku zahřmělo!" zalhal Démon a zvedl se ze země. Opatrně se přiblížil k otvoru, kde ještě před chvíli stály dveře a úžasem zkoprněl na místě.
   Nad prahem jeho domu levitoval nákupní vozík, v němž se převalovalo spící nemluvně, kterému kdosi polepil obličej falešným tetováním z časopisu BRAVO.
   Démon udělal dva kroky vzad a blížil se ke stolku s telefonem. Dítě ve vozíku najednou otevřelo oči a upřeně se na něj zadívalo.
AHOJ, STRÝČKU! uslyšel pan Majzley uvnitř své hlavy.
"Kdo jsi?" špitl vyděšeně muž a všechny špeky se mu zatřásly hrůzou.
   Dítě na něj vyvalilo oči a pro větší efekt dvakrát otočilo hlavu o 360 stupňů.
JSEM JINDRA HRNČÍŘ, TVŮJ SYNOVEC! ZROVNA PRCHÁM PŘED SILAMI ZLA A  POTŘEBUJU SE NĚKDE UKRÝT. ROZHODL JSEM SE, ŽE SE U VÁS NA PÁR LET SCHOVÁM! URČITĚ S TÍM SOUHLASÍŠ, NEMÁM PRAVDU?
"Ano, pane!" blekotal Démon a pod vlivem hypnózy se došoural k vozíku. Vzal nemluvně opatrně do náruče a zmizel s ním v domě. V tu chvíli se dveřní křídlo vrátilo zpět do pantů a rychle se za ním zavřelo.
TADY SE MI BUDE URČITĚ LÍBIT!

Kapitola 2 - Děsivý chlapec
 

  Uplynulo devět let od příchodu Jindry do domu Majzleyových. Za tu dobu prošli rodinní příslušníci mnoha psychickými i fyzickými proměnami. Strýc Démon díky stresu radikálně zhubl, takže se svou ženou připomínali dvě stébla trávy. Museli si do bot dávat pětikilová závaží, aby je náhodou neodfoukl vítr. Bratránkovi Šudlíkovi narostlo obří přirození a dva páry chapadel. Stal se Jindrovým věrným mazlíčkem a doprovázel ho všude tam, kam měl jeho pán namířeno.
   Byly to děsivé časy. Pak se ale přišla puberta a Jindra ztratil většinu ze svých schopností. Toho využili členové Majzleyovic rodiny a v nechráněném okamžiku, se na něj vrhli, zkopali ho do krve a zavřeli do kumbálu pod schody.
"Tady budeš odedneška bydlet, zrůdo!" bouchl strýc Démon zamřížovanými vrátky a hlasitě se zasmál. Zamkl Jindru na sedm západů a vrátil se k rodině, aby oslavil ten nádherný okamžik. Při tomto incidentu byl Jindrův mozek natolik poškozen, že chlapec upadl do komatu. Když se z něj po týdnu probral, s hrůzou zjistil, že si nic nepamatuje a téměř přišel o zrak. Aby to nebylo všechno,  začal obden trpět halucinacemi.

Kapitola 3 - Noční host

   Jindrovi bylo patnáct. Už nebydlel v kumbálu pod schody, ale v polepšovně. Příbuzní se totiž po čase dozvěděli, že je zapletený do vraždy svých rodičů a udali ho na policii.  Pro Jindru to ale byla vítaná změna. Už nemusel pojídat krysy a vlastní výkaly. Ve vyhřáté cele na něj čekala teplá strava, čistá toaletní mísa a hlavně noví spolubydlící, kteří neměli ponětí o jeho schopnostech. Díky pár trikům, které ještě ovládal, si je snadno převychoval na poslušné otroky. Všechno se zdálo být úžasné, jen kdyby ho netrápily občasné halucinace, ve kterých  ho velká bílá sova pronásleduje v červeném ferrari.
 Jednou v noci, kdy se spokojeně propadal do hlubokého spánku, mu kdosi zaklepal na čelo.
Jindra sebou trhnul a vyděšeně se rozhlížel kolem sebe. Samozřejmě nic neviděl, dokud si nenasadil kostěné brýle s šesti dioptriemi.
"Který prase!" sykl naštvaně, jakmile spatřil na své posteli hromádku bobků. Nikdo mu však neodpověděl. Všichni sloužící tvrdě spali. Jen Nemyl Rokpotom zděšeně šilhal do tmy.
NEMYLE, TO SI UDĚLAL TY? uslyšel prostoduchý chlapec uvnitř své hlavy.
  Dotyčný neodpověděl, jen vyvalil oči a počůral se.
TAK KDO TO BYL? NECHTĚJ, ABYCH POUŽIL TEMNOU STRANU SÍLY!
"Sleduj bílého králíka!" vydralo se z Nemylových úst v okamžiku, kdy ho Jindra proměnil v rychlovarnou konvici.
"Nelži mi!" rozzuřil se chlapec nad plastovou konvicí. Popadl ji za ucho a zmizel s ní na toaletách.
"Já to z tebe dostanu!" ponořil Nemyla do záchodové mísy, "šašky si dělej z někoho jinýho!"
  Plastová konvice žalostně zasyčela a vypustila obláček páry.
"No dobře!" přemohl Jindra svůj vztek a položil Nemyla na studené kachlíky.
  Sotva se z plastové nádoby stal opět člověk, ozvaly se z chodby tiché kroky. Oba chlapci se rychle zavřeli v kabince a s hrůzou očekávali, že je tu načapá pan Kubeš, úchylný dozorce a jediný, na kterého Jindrovy schopnosti neměly účinek.
 "Musíme něco udělat, jinak si nebudeme moct týden sednout!" zaťal Jindra pěst a snažil se vymyslet nějaký plán. Zatímco usilovně přemýšlel, vzlykající Nemyl přítulně objímací trubku od splachovače, se už stačil dvakrát počůrat.
"Mám to!" špitl po chvilce a rozhodl se,  že všechnu vinu svalí na Nemyla. Dřív než mu to stačil oznámit, dveře kabinky se rozletěly a v nich vesele panáčkoval bílý chundelatý králíček se samopalem.
"Neviděli jste tu Hrnce?" zastříhalo stvoření ušima a kriticky si prohlédlo osazenstvo kabinky.
"N ne!" zakoktal se Jindra a nevěřil vlastním očím, " ale tady Nemyl byl ještě před chvílí konvicí. Ta by vám nestačila?"
Nemyl vypustil z pusy obláček páry.
"Copak si chci uvařit kafé?" zamračil se králík a výhružně pohladil packou hlaveň samopalu, " já hledám jednoho kluka. Jmenuje se podobně jako to nádobí. Hrnec nebo Kastról."
"Tak to hledáte tady Jindru," ozval se okamžitě Nemyl a ukázal vedle sebe. Sotva to udělal, proměnil se v gumovou kachničku.
"To máš za to, bonzáku!" sykl naštvaně Jindra a mrštil Nemylem po ozbrojeném hlodavci.
 Místnost naplnil řev střelby. Jeden z vypálených nábojů se svezl Jindrovi po čele a zanechal mu tam krvavou rýhu ve tvaru blesku.
"To si přehnala, micino!" křikl poraněný kluk, vyběhl z kabinky a vrhl se na králíka. Cestou popadl štětku do záchodu a narval ji zvířeti do chřtánu.
 Vyděšená obět se zadusila plastovými vlákny a upustila samopal na dlaždičky. Jindra se po něm hned ohnal, jenže zbraň se mu před očima proměnila v toaletní papír.
"Do háje!" vyvalil oči a znovu pohlédl na mrtvolku bílého králíka.
"A do prdele!" křikl znovu, protože chundelaté tělíčko zmizelo, "Zase mám halucinace. Musím si jít rychle pro prášky."
  Kdesi za ním se ozvalo nešťastné zakejhání. Jindra trhnul hlavou a spatřil, jak se k němu blíží vrávorající stín gumové kachničky.
"Teď nemám čas, Nemyle!" popadl hračku za hlavičku a strčil si ji do kapsy pyžama. Pak se pomalu přiblížil k východu z toalet a přitiskl ucho na dřevotřískové dveře. Zaposlouchal se.
  V prostorách polepšovny panovalo hrobové ticho. Ticho tak děsivé, že i krysa, která zrovna přeběhla přes chodbu, se bála uprdnout.
 Jindra dostal strach. Nikdy předtím nezažil tak silný pocit ohrožení. Možná jen ve chvíli, kdy ho příbuzní málem zabili.
 Bylo to velice zvláštní. Proč je tu takové ticho? Ta střelba přece musela všechny probudit. Opatrně otevřel dveře a vykoukl ven do potemnělé chodby.
"Káč káč!" ozvalo se najednou z jeho kapsy. Jindra se lekl a málem si pustil do textilu.
"Zavři zobák! Jestli nezmlkneš, udělám z tebe hajzlpapír a všichni si tebou vytřou prdel !" pohrozil tiše kachničce a dál sledoval dění na chodbě.
 Uběhly dvě minuty a nikdo se neukázal. Jindra tedy opustil bezpečí toalet a zamířil zpět do své ložnice.
  Tiše si vykračoval po béžovém linoleu a co chvíli se rozhlížel kolem sebe. Nepotkal ani živáčka.
Konečně dorazil ke dveřím ložnice a pomalu stiskl plastovou kliku.
"Ale copak copak!" uslyšel za zády ženský hlas. Rychle se otočil a překvapeně zíral do očí pobledlé holce v maskáčích, se zeleným čírem na hlavě.
"Kdo sakra jsi?" zamračil se a měl v úmyslu použit své schopnosti.
Dívka vykouzlila na svém obličeji pohrdavý úšklebek. "Hele kámo, tady kladu otázky já! Rozumíš?"
"No to se teprve uvidí!" zasmál se Jindra a pokusil se ji proměnit v popelník.
"Smůla, hošánku!" zasmála se holka a vytáhla z kapsy twigi tyčinku.
"Hadry od Channela, ať máš vlasy  jako Pamela!" zamávala s ní dvakrát ve vzduchu a jeho vlasy se změnily v divokou blond hřívu.
"Tak co, bejby? Líbí?"
Jindrovi spadla čelist a nevěřícně si osahával svou zářivou kštici.
"Ty umíš taky čarovat?" vydralo se mu z pusy.
"No, jasně, puso!" přimhouřila oči, "copak jsem nějaká lidská lemra!"
"Ale jak...?"
"Dost řečí, hošánku," umlčela ho, "teď ti položím jednoduchou otázku. Ty mi odpovíš a hotovo! Jasné?"
Jindra přikývl.
"Jmenuješ se Jindřich Hrnčíř?"
Jindra znovu přikývl.
  Dívka se usmála. "No, vidíš, jak nám to hezky jde! Když jsme u toho představování, tak já jsem Hemeroida Danger. Pro kamarády Hemra. Ty mi ale říkej, slečno Dangerová."
"Těší mě!" ušklíbl se Jindra, " a co po mě chcete, drahá slečno?"
"Nech si ty stupidní vtípky!" nakopla ho Hemeroida do holeně, "Jestli sis toho nevšiml, tak jsem tě přišla zachránit z tohohle hnusnýho baráku."
"To je od vás hezké, ale mně se tu líbí!"
"Jenže ne nadlouho, milánku! Moji spolupracovníci zrovna připravují nálože. Máme v úmyslu to tu vyhodit do povětří."
"Ale proč? Snad nechcete zabít všechny ty nevinné civilisty?"
"Neboj, bejby! O ty jsme se už postarali. Hezky jsme jim vygumovali mozky a poslali je na kratší výlet do nedalekého lesa."
Po těchto slovech ho Hemeroida drapla pod paži a odtáhla ho k hlavnímu východu z budovy.
  Areál bývalého zámečku, nyní sloužící jako polepšovna, se utápěl v noci. Na obloze svítily hvězdičky, tu a tam proletělo letadlo a někde vysoko nad ním, si mimozemšťané rozmýšleli, zda právě tahle planeta je vhodná pro blízké setkání třetího druhu.
"Co sis to udělal na čele?" všimla si Hemeroida Jindrova zranění.
"Za to může jeden blbej králík,"setřel si její svěřenec krev z čela.
"Kralík?" vyvalila dívka oči, "popiš mi ho!"
"Takovej malej bílej králík se samopalem. Docela sympaťák!"
"Ale ne! To byl žoldák Lorda Zvolsikolta!" zděsila se Hemeroida, "kde je ten králík teď?"
"Je po něm!" uklidnil ji Jindra, "narval jsem mu hajzlštětku do tlamy a on natáhl bačkory!"
Dívka nic neřekla a dál ho vedla pryč. Pomalu se vzdalovali od budovy a zamířili do přilehlého parku.
Sestoupili po zvětralém barokním schodišti a ocitli se na rozlehlé travnaté ploše, kde parkovalo červené ferrari.
"Co je zase tohle?" strnul Jindra na místě a vzpomněl si na své halucinace.
"Na nic se mě už neptej," řekla Hemeroida a zavedla ho blíž k automobilu.
"Šéfe!" zaťukala na kouřové sklo.
Okínko se stáhlo do poloviny a Jindra pohlédl dovnitř vozu.
"A kruci!" vydralo se mu z pusy, když spatřil na sedadle sedět velkou sovu sněžnou s doutníkem v zobáku.
 "Zdravím tě, Jindro," pokynul mu noční dravec a otevřel dveře ferrari, "neboj se a sedni si ke mě do vozu!"
Jindra se zachvěl hrůzou a nejistě vlezl dovnitř.

Kapitola 4 - Naprosto šokující fakta
 

 Sova se představila jako Hnedblika. Měla na starosti nábor nových žáků do pačlavické školy hovadin a nesmyslů. Vysvětlila Jindrovi, proč zrovna on byl vybrán a také mu objasnila, za jakých okolností se dostal ke svým příbuzným Mazleyovým.
"Takže moje rodiče zemřeli při nákupech v hypermarketu!" zbledl Jindra jako stěna, "Zabil je Lord Zvolsikolt, protože mu dlužili za nájem. Není to poněkud drastické řešení?"
 "No, Zvolsikolt tvým rodičům pronajal docela rozlehlý palácový komplex ve Francii. Říká ti něco zámek Versatil?"
"Vy myslíte tu morbidní barabiznu, co nechal postavit Chujvík XIV?"
"Ano, to je ono! Tam jsi až do svých deseti měsíců bydlel."
"To je všechno hezké, ale proč kvůli mně děláte takovýhle divadýlko? To jste mě nemohli unést, když jsem ještě bydlel u Mazleyů?"
"To bohužel nešlo," popotáhla sova z doutníku a vyfoukla na Jindru zelený obláček dýmu, " byl jsi chráněn sexy kouzlem, které nevědomky ovládají tvoji příbuzní. Chránil tě před negativními vlivy sebeukájení a silami zla! Nikdo, včetně Zvolsikolta a nás, tě nemohl odtamtud dostat. Teprve až "láska" tvých příbuzných tě osvobodila a přemístila do jiného příbytku!"
"Do polepšovny!" opravil ji Jindra, "ale proč Zvolsikolt na mě poslal svého žoldáka?"
"Tví rodiče, těsně než zemřeli, ti odkázali velkou sumu peněz. Byli to velcí skrblíci a tak využívali výhodných slev v nejrůznějších marketech. Ušetřené peníze shromáždili na neznámém místě v průsmyku Borgo, v transylvánských horách. Ty jediný si pamatuješ číselnou kombinaci, kterou se otevírá obří trezor s penězi."
"Jenže já si nic nepamatuju!" řekl sklesle Jindra a prohlížel si špičky bot.
"To se časem zlepší," konejšila ho sova, "teď odjedeš společně se slečnou Dangerovou do Blondýna. V restauraci U rezavého kýblu na vás bude čekat bobr Bagrid a ten vás bezpečně doprovodí na nádraží Krys Cross."
"A co tam?"
"Pojedete spěšným motorákem do Pačlavic. Tam se nachází tvůj nový domov, škola hovadin a nesmyslů."
"A co tam?"
"Slečno Dangerová," zavolala sova z okna, "okamžitě zrušte to blonďaté kouzlo, jinak z toho úplně zmagoří."

Kdesi v Jindrově kapse se strachem pokakala gumová kachnička.