Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seHRAD MARNOST
11. 04. 2006
8
0
4250
Autor
Čumák
Je to marnost
a zdává se nedobytná
jako hrad
vteřinu
a je tak snadná - lež
jenže praskne
a tisíc střepů vrazí
do duše
světlo co hned zhasne
jak po něm sáhnu
tak ne Pravda
zabíjí sny
kolika zdem jsem už říkal
nechci takhle žít
Nechci
a přece žiju
že jsem nikdy neviděl moře
ani štěstí
je Pravda a pravda, zdá se. tohle je o pravdě. Pravda je to tam jen z hlediska estetickýho. a smysl básně je někde úplně jinde. ale prosazuju možnost, kdy si každý čtenář odnese svůj vlastní pocit. takže asi tak.
:o)
Mám za to, že poznání Pravdy naopak štěstí přináší...- že Beznaděj vzniká z jejího neúplného a nesprávného pochopení.
A Tvůj názor? :-)
jestli nevadí, tak tohle strčím do duchovního klubu, protože tam vidím, jak je člověk v sobě zavřeneja nemůže ven a nevidí Pravdu......., a tak..... :-)
ta_s_kohoutem_na_střeše
17. 04. 2006ta_s_kohoutem_na_střeše
17. 04. 2006ta_s_kohoutem_na_střeše
17. 04. 2006
nojo, nekdo ma pismo jako blechy a nekdo jako strechy. ale vseho s mirou... :o)
ted si me fakt rozesmala :o))))
ta_s_kohoutem_na_střeše
17. 04. 2006ta_s_kohoutem_na_střeše
17. 04. 2006
tisíc střepů vrazí do duše -- vážně povedené
celkově hodně vystihující pocity, co jsou některým z nás každodenně vlastní.... *
Vzdálený_hlas_moře
11. 04. 2006Vzdálený_hlas_moře
11. 04. 2006
to ne. je moc dlouha. ale nekdy se stane, ze ji na chvilku neco zastini... i kdyz, porad je tu.
Vzdálený_hlas_moře
11. 04. 2006Vzdálený_hlas_moře
11. 04. 2006Vzdálený_hlas_moře
11. 04. 2006Mr.Pidluke
11. 04. 2006
takže. a/perfektní prolog.kezby mi zdobil pokojicek:)
Ad basen. Dobry napad s velikosti pisma...ctenar je pak vtazen do deje..
Ad basen. hluboka. zoufala. pekna. smutna...bez pesimismu bys to nebyl ty, ale...mohl bys byt obcas stastny, troubeline medovy.
moře jsem neviděla ani štěstí, ale možná,co já vím
viděla jsem
kapky slz co se spojily do potůčky smutku, vtekly do řeky zármutku, aby se nakonec setkaly s ostatními v moři bolestí
viděla jsem
štěstí, to malé neviditelné peříčko, co se něžně snáší kolem tvé hlavy, skoro ho nevnímáš, je moc malé, je moc obyčejné, je bílé, průsvitné,
viděla jsem
peří anděla, měl něžné hluboké smutné oči, tichý hlas, držel mě za ruku a dodával víru, víru ve mě samu
no ende