Rakovina

Je ráno a probouzím se ze sna.

Je to zvláštní mám pocit, že jsem usínal se svoji milovanou holkou.

Je melancholické počasí...kdo to sakra chtěl?

Je chladno a vlhko.

Proč jsem tady sám?

Proč je tady opět deprese?

Proč jsi moje...ty slizká úzkosti?

Proč je tady tak hlasité TICHO?

Co se to vlastně dějě?

Co je tam dole?

Co jsem vlastně včera dělal?

Co je to za to dementní světlo...?

Kdo to na mě volá?

Kdo stojí tam dole?

Kdo leží tam dole?

Kdo jsem já?

Pak půjdu ven, najít miláčka.

Pak bude líp, sakra.

Pak si dám cígo.

Pak budu konečně šťastnej.

Cože?

Pak?

Jsem vlastně šťastnej teď, co mi chybí?

CIT!

Nic necítím...

Proč ta skvělá holka dole pláče?

No tak, miláčku neplakej...co se děje?

Co, co, co říkáš? ..."Nechoď pryč....nenechávej mě tady, varovala jsem Tě!"

Varovala?....Ale miláčku já jsem nekouřil!...(vím, že lžu)

Dým stoupá vzhůru mizí v nedohlednu....

Rozplývám se s ním...