Salem

Kde za mořem pevnina daleká,

daleko za letem slavíka,

tam širé jsou pláně a pohoří pár;

a tam, kde se s nebem stýká zem,

leželo město jménem Salem.

Když na nebi zbyl z mlhy pouhý cár,

a na moři nemnoho vln,

jsa ctnostných žen a mužů pln,

vzbouřil se Salem proti Nim.

Oprátka hladová na mnohé čeká,

bezbožný reverend zdaleka spěchá.

„Pekelníci jsou, však já vím,

co na ty zrůdy platí,

je to provaz, moji zlatí

a stolička svržená…

Jejich duše osvoboďme,

k oprátce je doprovoďme!“

Suknice stržená,

kabátek roztrhlý,

přec by se křesťané

ve víře nezvrhli!

„Přiznej se, Margarit,

žes Dáblu pomohla, přece,

zarazit do mladého srdce

ďáblův zla břit!“

„Jsem nevinná, věřte mi, bez vinny!“

„No to jsou nám, děvenko, noviny!

Nevinná hříšnice! -

Toť nevídaný zázrak přec -

ale teď, ďáblice, spadla klec!

Přiznej se, prostopášnice!“

„Ale k čemu, sakra!?“

„Slyšeli jste, co řekla?!“

„Řeknu vám to, otče svatý,“

hlas mladé Margaret,

„neb nemohu už vydržet,

to jak na náš kříž svatý

nutila mne plivat krev!“

„Čí? Sova to, či tetřev?“

„Kdyby sova, otče,“

povzdech vydala,

„Lidskou krv mi dala,

v poháru kostí kvočen.“

„Co to říkáš, sestro moje?“

„Nej‘s prom‘ víc jak kupka hnoje!“

„Sestro drahá?!“

„Pověste ji, čarodějku,

ať je její duše venku!“

„Zbavme město toho vraha!“

Na schodech kroky,

jež nezněly roky,

pláč je jim ozvěnou.

„Do pekla s ní, s kazem města!“

„Však budu jen první ze sta!

Až kletby mé, prsty se rozvinou,

vzpomenete na má slova.

Zas a znova, zas a znova…

Nedojdete klidu více,

jak má duše umučená,

před Očistcem uzamčená,

hříšníci, i vy, hříšnice!

O životy obav mějte,

rubáše své nesvlékejte,

ať oblékat vás v ně nemusí.

Vaše mysli, vaše činy -

a není to bez příčiny –

nanejvýše se mi hnusí.

Vzpomeňtě na mě, moji drzí

až ušpiněni od mých sazí

s pláčem hynout budete.

Muka pekla na zemi

svolat na vás chce se mi.

Vzpomeňte si, až před

oprátkou stanete

stejně tak jako já

a hned po mně sestra má!“

Tělo se skácelo,

zavrzlo lano,

a přesně jak bylo dáno,

město krvavou daň splácelo.

Na dvacet umrlých ve větru vlaje

a půda krvavá další krev saje

než kletba bude mít dost.

Margaritina duše lačná je velice

pravda, nebyla světice,

leč v Pekle je jen host…

Kde za mořem pevnina daleká,

daleko za letem slavíka,

tam širé jsou pláně a pohoří pár;

a tam kde se s nebem stýká zem

leželo město jménem Salem…

---