Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seObraz
Autor
Čumák
I.
Jsi jako jehla
zabodla ses mi do oka
a já jsem zešílel bolestí
díváš se stranou
jako bys mě neslyšela
a kouříš
do šedý ulice
Připadám si zbitej a špinavej
jak mě pořád bodáš do prsou
mlčením
Jsi jako ozvěna
zmizelas
a pokaždé, když se vracíš
je Tě o trochu míň
nedokážu Tě popadnout
a tak se opíjím a zvracím si do klína
rozbíjím zrcadla
a nedívám se do výloh
ani do louží
abych neviděl, že nejsi se mnou
Jsi jako nebe
nemůžu Tě obejmout
a neumím spočítat hvězdy
které se Ti usadily pod řasama
protože se díváš jinam
koušeš se do rtu
a nehřeješ mě sluncem
pršíš
mlátíš do mně bleskama
a zatahuješ se do mraků
Jsi jako les
ztratil jsem se v Tobě
den skončil a já zůstal ve tmě
zmátlas mě světýlkem
z konce cigarety
a vyděsila tichem
neodpovídáš
možná ses taky ztratila
akorát se bojíš mi to říct
abych Tě nenašel
Jsi jako ulice
nerozumím Ti
neznám Tvá zákoutí
a nikdy jsem se nepřehraboval ve Tvých
odpadkách
jsi pokaždé jiná
pokaždé víc neznámá
padá do Tebe listí
a měníš se s každým dalším
dopisem
Jsi jako rosa
vždycky se vypaříš
ale pořád se vracíš
v slze
nebo v dešti, který pláče za mně
když jdu ulicí a pořád se ohlížím
jestli tam nestojíš
v kapce krve
když se snažím zavraždit
svou bolest
Jsi jako hřbitov
do kterého jsem vložil své naděje
jako do rakví
a když zetlely
zapálil jsem svíčku
a pozoroval plamen
jak se svíjí a chichotá
ani už se nepamatuju
jak zní Tvoje mlčení
II.
Nejsi jako některá z mejch koček
nesedáváš mi na klíně
nepředeš
a neusínáš s pocitem domova
chodíš dlouhýma ulicema, který neznám
směješ se
a telefonuješ
líbáš lidi, který neznám
a kupuješ si zvony
asi abys neumřela tím tichem
Nejsi po okraj naplněná prachem
jenom tak... normálně
říkalas, že bys v sobě ráda uklidila
ale že já jsem taky celej
zasviněnej
radši se opiju
když nechceš, abych Ti kupoval květiny
sám a potmě
abych se nemusel vracet
do samoty
Nejsi moje
díváš se do dálky
a neusmíváš se
olizuješ si rtěnku
a mlčíš
Už spoustu dní jsem Ti neřekl, jak hluboce Tě
potřebuju
kopíruješ pohledem obzor
až zastaví autobus
abys mohla zase odjet
Nejsi krásná jako moře
i když tak voníš
jsi mnohem ostřejší
a víc se třpytíš
Napsal jsem Ti kilometry básní
ale Ty sis je nikdy nepřečetla
protože máš radši
televizi
a nechceš si kazit oči
když už mi odstřihli elektriku
Nejsi člověk, kterej by mi rozuměl
vlastně mě ani neposloucháš
když Ti říkám
že bych nepil, kdyby...
umíš se obdivuhodně otočit
a mlčet
Nikdy jsem neviděl, že bys brečela
a nevím, jestli nejsi třeba...
otazník
ale vím, že umíš bolet
Né, nejsi jako voda
ani tak průzračná
a ani tak neutrální
ale jako voda mlčíš
a jako voda se vypařuješ
jako voda mi hučíš v hlavě
a jako voda mě pohlcuješ
ale nejsi voda
na to jsi moc... mladá
Nejsi tady...
nikdy tady nejsi, když Tě potřebuju
abych se nemusel opíjet
a výt samotou jako idiot
Nikdy tady nejsi, když Tě volám z okna
a po ulicích a v podchodech
a na veřejnejch záchodkách
Nikdy tady nejsi, abys mlčela
zatímco se opíjím a mlátím
do zrcadel
III.
Jsi moje droga
planeš ve mně
a spaluješ mně
děláš ze mně blbce
mámíš mě nadějema
a smyslně voníš
na duši mi po Tobě rostou vředy
jak mi nějakej neúprosnej magor
pořád snižuje dávky
a neumím na Tebe zapomenout
Jsi moje bolest
rveš mi lebku krkem
a žaludek střevama
řežeš do mně svým mlčením
a svou dálkou
a tím, že telefonuješ
měl jsem doma spoustu obvazů
ale všechny už jsem je nacpal
do bot
prošlapanejch na ulicích
kdes na mě nečekala
Jsi moje samota
jsi ostře bílá a studená
voníš podzimem a deštěm
voníš jako jízdenka
z města
napsal jsem Ti
jak moc mi chybíš
a Tys napsala
že se máš dobře
Jsi moje modlitba
opakovaná každej večer
a před probuzením
nesrozumitelná
a příliš nesmyslná
abych Tě někdy
políbil
nikdy nebudeš dost blízko
nikdy si s Tebou nezatančím
a nikdy se nesplníš
Jsi moje cesta
jdu, dívám se
ztrácím věci, který ještě určitě budu
potřebovat
míjím neznámý lidi
a neznámý hospody
jsem unavenej
vydejchávám krev
a zakopávám
o Tvoje mlčení
Jsi moje smrt
né že bys jako smrt zůstala
ale jsi tak bezbřehá
a neopomenutelná
pořád na Tebe myslím
a Ty pořád nejdeš
jako smrt mě děsíš
jako smrt mi nerozumíš
jako smrt pořád někam chodíš
a jako smrt se mnou nemluvíš
o blbostech
IV.
Čekám na Tebe
a piju
čekám na pár slov
mohla bys je vyslovit
nebo bys je mohla aspoň napsat
nebo zatelefonovat
mohla by sis přečíst
báseň
a obejmout mě dlouze
nebo co se to dělá
Čekám na Tebe a chce se mi brečet
noc zase uhání přes město
a Ty nejsi se mnou
nikdy tu nejsi
nehřeješ mě svým dotykem
a nechoulíš se mi v náručí
nevečeříš se mnou
ani neusínáš
ani se nedíváš do zdi
V.
Už dlouho myslím na smrt
možná, že Ty jsi ta poslední kapka
která spustí zábrany života
a která mi proděraví hlavu
svou nekonečností
Jsi stín, který se mi nastěhoval do duše
a který nemůžu chytit
a spláchnout do záchoda
Jsi tak nezřetelná a vzdálená
jako moje vlastní ruka
ve který jsem našel
šarlatový odpovědi a nesmysly
Jako bych mrznul v šest ráno v parku
lavičky byly mokrý
a lampy svítily do louží
a na chodníky
a Tys nepřišla
a všechno tak nějak...
zkrvavělo
Děkuji
«*»