Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZvláštní máma
19. 04. 2006
3
0
1311
Autor
Jolana19
napsáno: 1 část 5.12.2005 2 část 15.12.2005 poslední věta 19.12.2005
Jsi zvláštní syn a já jsem zvláštní máma
Jednoho dne, jednoho rána ses objevil u dveří
Teda vlastně to byla noc, pršelo a táhlo na půlnoc
Když ses objevil, unavený, promrzlý a zmoklý
Přišel si po hodně dlouhé době
Najednou si stál na chodbě
S batohem v ruce, byl to Tvůj celý svět,
Víc toho nebylo. Jak to dál bylo?
Vana, ručník, postel dětí
Ten čas strašně rychle letí
Už to byl rok, co žiješ s námi
A stále se diví naši přátelé a známí
Vy máte syna? Kde se tu vzal?
Neznám Tvoji minulost
Nevím kdo byli Tví rodiče
Neviděla jsem Tě vyrůstat
Nevím dodnes kdo jsi, proč jsi přišel a proč jsi zůstal
Občas spolu bojujem, hádáme se, ubližujem si navzájem
Dupem si po srdci a po citech
Ale patříme k sobě, prostě jsme se tak rozhodli
A ať si říká co chce naše okolí
Jsem zvláštní máma zvláštních dětí
Bojuji za vás, s vámi a sama se sebou
Abych to všechno vydržela
Abych to všechno přežila
Protože někdy je to s Váma
Docela slušná přesila
Není to asi běžná věc, otevřít srdce
A nechat vstoupit jiné lidi
Zvlášť, když si z něj každý odloupnete
Jako by bylo z perníku
Chce se mi někdy křičet, sakra neblbněte
Čtyři děti, čtyři lidi, čtyři živé bytosti
A jen ta nejmenší má moje oči
Jen ta nejmladší má moji krev
Myslíš, že když Ti někdo v noci zaklepe u dveří
Tak ho necháš vstoupit a postaráš se o něj
Jak dlouho bude potřebovat
A nic za to nechtít, nic si za to nevzít
Jen dávat srdce, na oplátku
Asi ne viď, asi ne
Zázraky se dějí jenom na hradech
Zbabělci maj pušku v ruce a chrání svoje zámky
Svý jistý, svůj klid a pořádek
Až předstoupím jednou před soudce
Budu mít pyšně zvednutou hlavu
Za prvé to mám v povaze
Za druhé, za mnou vzadu
Budou stát mé děti, můj život
Jak jsem ho žila
Jaký byl
Komu jsem ublížila a čím
Ať mi to sečtou, svý dluhy platím
Ihned, na dřevo a nemrknu ani brvou
Pokud se teda najde takový
Co bude mít dost čistý štít
Aby mohl soudit mé myšlenky
Abych ho uznala svým soudcem
Protože zažije jinak hodně pernou chvíli
Poznám pokrytce na sto honů
Poznám svatoušky po čichu
Poznám všechny farizeje
A ať se děje co se děje
Jdu jim po krku
Za svý děti, za svůj život
Za svou minulost i budoucnost
Dne 19.12.2005 v dopoledních hodinách se můj syn
Václav Peteřík, zabil v autě.
uf... do týhle básničky se Ti podařilo vtěsnat strašně moc emocí! ... a musím Ti pogratulovat k tomu, že i přesto, že toho už musíš mít za sebou tolik, že by to vystačilo na několik životů ,jsem o tom schopná ještě psát... *
Zamrazilo mě při přečtení závěru... báseň "Ztratila jsem syna" cosi napovídala, ale doufala jsem, že to není doslovné....
Není to asi běžná věc, otevřít srdce
A nechat vstoupit jiné lidi
Zvlášť, když si z něj každý odloupnete
Jako by bylo z perníku
Chce se mi někdy křičet, sakra neblbněte
Čtyři děti, čtyři lidi, čtyři živé bytosti
A jen ta nejmenší má moje oči
Jen ta nejmladší má moji krev
Myslíš, že když Ti někdo v noci zaklepe u dveří
Tak ho necháš vstoupit a postaráš se o něj
Jak dlouho bude potřebovat
A nic za to nechtít, nic si za to nevzít
Jen dávat srdce, na oplátku
A toto mě zaujalo nejvíce... jsi úžasná a skvělá máma... TIP