Edita

Považoval jsem ji za dítě

a opíjel noční duhou.

Teď vodí mě jak loutku za nítě.

E-světem. (V živém mám druhou.)

Prst, jenž nit drží, mi nestačí.

Chci celou ruku a ještě...!

"Proč zrovna mě chceš mít?" opáčí.

E-klíček k srdci dát nechce.

Jak rád bych něžně ji oslovil,

znám však jen přez-dívku hrubou.

Co bych tak pod ní si představil...?

...že lidi byli, jsou, budou.

Jen se mi zdáš, na sklo píšu jí.

Já zájem o klíček nemám.

Postava, tvář ať se skrývají.

Už jenom e-jméno hledám.

Aničce, Adélce, Angelyn

po jednom písmenka svlékám.

Ta hezká za Bé hned dosadím,

hrst nahých e-dívek smetám.

Bárka co bývala Barborkou

druhé Bé chtěla by zpátky.

Ve vlnách dál ať se nehoupou

e-ňadra před zlými zraky.

Cecílie vše, co dvojmo má,

odkládá. Prý se s tím smíří.

Já nerad lov. Jiný neváhá.

Na e-cíl e-šípem míří.

Dáda, Dája, Danka? Hádanka.

Setřídím písmenka zbylá.

Ruka z nich ve stylu 'skládanka'

e-šaty e-jehlou sšívá.

Samohlásky jsou tak průsvitné!

Dlaní Vé přikrývá Eva.

Aspoň pět písmenek nezbytně

slušnému děvčeti třeba.

Písmenek zbyla mi hromada.

E-šaty částí jsou sítě.

Abecedu dál už nezvládám.

E-Dita snad sluší Ditě.