Sama

Sama se oblékám, sama se svlékám,

tvé ruce nechtějí tak jako dřív

Co já vlastně čekám?

Máš mě tu, nikoho nemám,

a přece tvé myšlenky patří jen jí

Znovu ji chceš?

Tak jako předtím…

Vidět tě svírat její dlaň bylo tak těžké

A teď?

Nemine den, aniž bys nevyslovil její obyčejné jméno, aniž bys mi nepřipomněl její obyčejnou a hloupou existenci, kterou si vlastně ani nevnímal, ale z jejíhož odchodu jsi byl velmi zdrcený.

Tak kde je pravda?

Každým tím dnem ji začínám víc a víc nenávidět, víc než v časech, kdys jí objímal, laskal a miloval. A nechtě to přenáším na tebe. Tak už sakra mlč a buď se mnou!