minulé životy

.... po životě je další život. "Tvrdíš to jako by si to snad znala na vlastní kůži, pak mi to tedy vysvětli." já jen pohodila hlavou a s úsměvem se zeptala: "Máš ještě podobné otázky?" přikývl. Nevěřil mi. Věděla jsem to, ale tohle je moje téma co mi sedí. "Nejen já to zažila na vlastní kůži, ale i ty, ikdyž tomu nevěříš. Ty možná ne, ale já ano. Kdyby po životě bylo jen temno země by brečela, černými slzami zloby mrtvých. Kdybych nevěřila, že po smrti je nový život bála bych se jako kdysi." "Teď se nebojíš? Ale jak víš co je po smrti?""To je dlouhé vysvětlování, prostě to vím. To mi stačí tobě snad ne?" Pro něho to byla neuspokojivá odpověď, ale hned našel jinou ne méně zajímavou otázku:"Co je to duše?" nevím jestli se dobře bavil nebo měl zájem, ale poslouchal a ptal se, jsem zvyklá odpovídat."Duše je v každém z nás, ve zvířeti, v rostlině, je to díky čemu a proč jsme na světě, duše putuje svou cestou pozemskou, aby se naučila něco nového do příštího života a tak zvýšila svou vibraci a přiblížila se dokonalosti, něčeho většího než jsi ty nebo já, dokonce většího než ona. Duše si před příchodem do pozemského bytí sama vytváří "program podle kterého vypadá, má určitou povahu, určité závazky vůči lidem s kterými žila minule. Ona utváří osobnost každého z nás. Vybírá si vše tak, aby se co nejvíce naučila, tzn. : Narodí se dítě, které je postižené - má si něčím projít, protože třeba v minulém životě někomu provedl zranění, nebo se mu stalo cokoliv pro co si toto vybral. Proto si nezaslouží posměch ani lítost, ale obdiv!""Něco chápu, ale jak to víš?""To je mé tajemství, které poodhalím pouze z části. Existuje místo v tobě samém kde se uklidníš. Je to určitá hranice vědomí, kde rozum nemá místo. Stav hlubší než meditace. Lidé dokáží hodně jenom si to neuvědomují." Uzavřu toto téma a chci odejít. Chytne mě za ruku a pohlédne mi do očí. Cítím jak z něho přímo vystupuje na povrch smutek. Jakoby někdo nebo něco volalo o pomoc. "Oči jsou odrazem tvého vnitřního já" připomenu si babiččina slova, kterým jsem dříve nerozumněla, to přišlo až časem."Pomož mi pochopit a najít svou cestu. Jsem v slepé uličce, zkusil sem vše, ale nevím jak z toho ven....."Vyprávěl mi svůj příběh. Po krátké době jsem se rozhodla a zavedla ho za známou, která je profesionálka. Nechtěla jsem nic riskovat. Proto jsem zůstala pouze jako pozorovatelka. Když se dostal do svého podvědomí obrazy a události se mu vybavovali velice lehce a bez rozmyslu. Stává se to vyjíměčně, ale stává. Můj známý byl v minulém životě námořníkem. Plul s kapitánem, který ho probodl nožem. Cítil znovu ránu mezi žebry. Pak náraz těžkého řetězu do zátylku. Pak jenom cítil, že je lehký. Vidí své tělo pod sebou. Zakrvácené. Zkroucené v nepřirozeném úhlu. Viděl jak ho kapitán se svou pravou rukou házejí žralokům. V tu chvíli cítil záblesk nenávisti. Otočil se. Spatřil světlo. Zatoužil vkročit do něj. Tak to udělal. Pocit jako když můžete vnímat celým svým tělem... Probrali jsme ho, až když si tu scénu z opakoval tolikrát dokud doopravdy do světla nevstoupil. Věděl, že ti co ho zabili tehdy jsou nyní jeho rodiči. Pochopil i mnohem více. Od té doby se naučil mnoho. Teď když se s ním setkám vypadá vyrovnaně a vypráví o všem co se změnilo, o kurzech, kterými od té doby prošel. A jak se jeho vztahy nejen s rodiči pomalu změnili. Oni ho teď brali se vším co jim dříve vadilo. Můj přitel je šťastný a z toho mám radost. Naposledy, když se ozval studoval duše, které se přidávají na tělo jiných například v hospodách atd. Věřte nebo ne, ale něco takového existuje. Byla bych ráda, kdyby takových to otázek bylo mnohem více.

---