dovednost

a pak je tu ještě dovednost - moc tomu nerozumím - říká se, mluví se... a vůbec na obsahovou složku nejsem zvědavý, vnímám jen "co se děje"... to je opravdu jiným způsobem vzrušující... a způsobuje příjemnou bolest ... všechno je moc rychlé... objevuje se silná touha děj zpomalit až zastavit... pocit, že kdyby se vše dělo mnohokrát pomaleji, dokázal bych to.... a pak přichází jakoby nějaké uvědomění, že nic není třeba zastavovat a zpomalovat... vším dějem a řečí z ničeho je proložena skleněná rovina, ve které se nikdy nic neděje... kde je všechno zastaveno a ve které každý zlomek trvá ... a někdo se brání, někdo říká, že nebe se musí prorazit samo... jiný zase hovoří o bílé vráně...

---