Mám Tě rád...

Mám Tě rád…

Mám Tě rád

už nebouchají bomby

netrhají se hráze

mám Tě rád

když spolu bouráme

starou podlahu na půdě

špinaví k nepoznání

respirátory nám brání v polibku

mám Tě rád

stoleté dřevo večer praská

století našich prvních dotyků

zavonělo pod hradem

který ze zdánlivé nekonečnosti

měnil barvy v zapadajícím slunci

jako my tenkrát

když jsme se trochu báli

zda už můžeme

a přitom jsme věděli

že dveře za nimiž jsme zůstali sami

zmizely

a objevily se nové…