Půlnoční dopis bývalé milence

Věnováno Michalu Hrdličkovi

Tak zas je venku něco kolem nuly.
Co jsme si, to jsme v truňku propili
a naše vztahy, ty se nepohnuli,
tak proč bychom je ještě řešili.

Máš teďka poměr s jedním advokátem
a já si našel v Linzi holičku.
Ty brodíš se s ním úřednickým blátem
a já tu svoji hladím po líčku.

Mám malý domek někde blízko Innu
a ty sis našla v Plzni podnájem.
píšeš, zda bez tě dnes už nezahynu
a že jsi s mužem kousek za rájem.

Já sbírám ještě furt dopisní známky
a ty posloucháš pořád operu,
jenom ty naše staré žluté slámky
jsem před měsícem hodil do sběru.

Tys říkala, že neměl bych tak píti,
a já zas neměl rád tvou voňavku.
No, vadilo ti, že jsem po tom cítit,
a mně, že zase voníš po čpavku.

Byť je má holka snad tvůj pravý opak,
tak o chlastu mi dává přednášky,
Jsou zdlouhavé jak tvé a to pak
vždy z toho bývám tak ňák na prášky.

Tu předevčírem se mě na tě ptala,
řek jsem, že není o čem povídat.
No, tak mi jenom tiše pusu dala
a já pak také jednu stih jí dát.

Víš tahle holka, to je vážně třída,
té stačí jeden trouba v posteli.
Ta neříká, že je to se mnou bída,
ta nechce spávat s mými přáteli.

Dnes koupil jsem si novou klávesnici
a píšu tenhle blábol o tobě,
pak sbalím jabko, půjdu za vesnici,
dám jej srnám, byť sám jsem v chudobě.

Já vážně neví,m co ti už dál napsat,
co taky napsat v půlnoc pro ženu,
jež na mě byla pořád jako na psa.
Snad jen, že ještě někdy vzpomenu.