Hvězdonice

Hvězdonice(Etmoš, 1998)

Osm minut postačí slunečnímu paprsku,

než přiletí od Slunce přímo k Modré planetě.

Víš, ty drahý člověče, copak je to za zázrak,

když se dítě narodí, když květina rozkvete?

-----------------

Tajemno mě přitahuje, ale děsí zároveň.

Přesto bych je odhaloval se vzrušením, s radostí.

Jsme jedinou existencí v nekonečném vesmíru?

Nebo jsme jen součást plánu mimozemských bytostí?

-----------------

Prolétneme Mléčnou dráhou na kosmické raketě,

Velký vůz nás doveze na vzdálené stanice.

Je to tolik nemožné, jest nad lidské chápání,

kdyby vesmír nekončil, kdyby neměl hranice?

-----------------

Jakpak by vypadal kosmos bez Zemičky?

Obrovská, nicotná, ohraná norma.

Co by byl člověk bez citu, bez lásky?

Monstrum a mrtvola, nic víc než forma.

-----------------

Nemám obav z budoucnosti - naopak jsem optimista,

třebas lidstvo překoná - přetne zákon fyziky.

Obydlíme galaxie, zmapujeme všechna místa,

budem vládnout lásce, smrti, budem páni logiky!