Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePíseň Juliina
30. 04. 2006
0
0
1052
Autor
Trubadůr
Přežila jsem a to se nemělo stát.
tam jsem měla umřít nastokrát.
Jen jedu málo a dýka tupá byla
a Lásku už jsem nevzkřísila
Vzpomínky uvadly,
jak střípky zrcadla,
jak slunce zapadly,
přes hranici plátna,
Stříbrný odlesk měsíce
a slzy klesajíce na líce.
Jen mrtvé nalezla jsem v nich
a oni s toho propukují v smích,
jen v tupý smích.
Jeden však zůstal vážně stát
a oheň navždy zůstal plát
a slza ukanula opět
Pro nenáviděný svět,
Pro lásku ve tvém Nitru.
Duše obestřená citem,
ve světle svíček,
Oďená šarlatovým šatem
a barvou tvých líček,
jen pro Tebe.
Příště snad jedu bude dosti
a pronikne až k mé nahé kosti.
A rychlostí větru k tobě se pohrnu
a láskou svojí tě znovu zahrnu.
Stále jen pannou,
tou dívkou samou
bez příkras,
snad zemře se mi snáz,
když ti to povím.
Já Jůlie
Smrt už mám na klíně
Já ničeho nelituji více
Že tam nepřestali dýchat moje plíce,
avšak milovala jsem ,Ó Romeo
tam jsem měla umřít nastokrát.
Jen jedu málo a dýka tupá byla
a Lásku už jsem nevzkřísila
Vzpomínky uvadly,
jak střípky zrcadla,
jak slunce zapadly,
přes hranici plátna,
Stříbrný odlesk měsíce
a slzy klesajíce na líce.
Jen mrtvé nalezla jsem v nich
a oni s toho propukují v smích,
jen v tupý smích.
Jeden však zůstal vážně stát
a oheň navždy zůstal plát
a slza ukanula opět
Pro nenáviděný svět,
Pro lásku ve tvém Nitru.
Duše obestřená citem,
ve světle svíček,
Oďená šarlatovým šatem
a barvou tvých líček,
jen pro Tebe.
Příště snad jedu bude dosti
a pronikne až k mé nahé kosti.
A rychlostí větru k tobě se pohrnu
a láskou svojí tě znovu zahrnu.
Stále jen pannou,
tou dívkou samou
bez příkras,
snad zemře se mi snáz,
když ti to povím.
Já Jůlie
Smrt už mám na klíně
Já ničeho nelituji více
Že tam nepřestali dýchat moje plíce,
avšak milovala jsem ,Ó Romeo
Děkuji všem
a za jejich kritiky ,moc mi pomohli.Vím verše se nerýmují a jsou neobratné ,schéma je špatně a všecko je takové pomíchané.Ano to všecko vím a přece mi to nějak nevadí.Vím i když to zní trochu narcisticky tak mě se to líbí a taky vím že je to naivní.Proč by to nemělo být hodně naivní?V tomhle světě musíme být snad ,až přespříliš realističtí ,tak proč aspoň na chvilku být přenaivní.A nakonec si myslím že tak špatné to nebylo ,protože to bylo moje úplně první dílo a mě nikdo nikdy neřekl ,jak se to má psát a na co se má dbát.Proto inu jsem to dal taky sem abyste mě pořádně zkritizovali a proto vám mnohokrát děkuji.A věřte já se jen tak odradit nedám ,ale zkusim to napsat i v neveršovaný formě.To mi jde nějak líp.