Acheron

s dvěmi zlatými mincemi, jež z bláta sebral jsem,

chrčivým smíchem rouchem haleným

a zhnilým dechem, který cítím na týlu,

proklínám křest na odpuštění hříchů

tvá slova popudlivá a sliby mrzké nedostojíš,

Kaine, nebeský Kaine,

otrokáři a svůdníku, lháři,

tvé proradné oči již nehci spatřit víc

spěte dál, vy chásko,

spěte na ocelových trnech rajské zahrady,

satana s hadí kůží holí odhánějte

a oči slepé

zavřené chtějte mít

tvrdá lavice ošoupaná a šplouchání černých vod,

Acherone, zavři za mnou bránu tvou,

již bylo dost hřebů do křížů přibitých,

teď pozorovat koulení hlav budem

břehy sirné,

břehy letitého prachu naříkání,

jež domovinou máte mi být,

přijmětě mě s neutuchající láskou,

až odejdu spát