asi proto že už vím

co obnáší být něčí

půlnoční měsíc

svítit víc

něž kapesní baterka

mladého skauta

a přesto

když přijde zatmění

stojíš tu se zápalkami

a Fénixem

kterého i tak upálíš na mou počest

„protože zatmění přece neprozáříš“

a přece

chci být uhlazená bytost taková

ke které bez hnusu usedneš

v metru bez obav

podáš ruku

s radostí tě obdařím svým úhlavním přátelstvím

znáš to

dát poslední cigaretu nebo

poslední kapku

krve

a pak se stáhnu na druhou polokouli

kde budu oslňovat

další kvílicí psy

a až opět neuvidíš na cestu ke svému zadostučinění

vyhasnu