Všechno skončí za deset minut.

Jak je to možné? Ještě je tolik věcí, které jsem chtěl v životě zažít, dokázat. Celé dny člověk sedí na pohovce a nudí se, ale když mu zbývá deset minut do skonání světa, snaží se, jak jen může, aby se zachránil. Pud sebezáchovy. Reflex. Ale na to už je pozdě.

Všechno skončí za devět minut.

Chtěl bych jí naposledy políbit. Naposledy jí obejmout. Miluji jí. Možná je to smrtelná agónie, možná jsem to tak ale cítil vždy. Proč je tak daleko? Proč jsme se jen rozloučili ve zlém? Zlato, je toho tolik, co jsem Ti nikdy neřekl.

Všechno skončí za osm minut.

Osm minut a nezůstane tu nic. Ti šťastnější budou prach a ti co nezmizí hned budou bufet pro červy. Hnusná představa. Tolik plánů a nakonec ti osud sdělí: „Jsi jen číslo v řadě, která nic neznamená.“ Užij si svých posledních osm minut.

Všechno skončí za sedm minut.

Bože, ten čas ale letí, když nechceš. Sedm minut čekat na mrazu je sakra dlouhá doba, ale stihnout popsat všechny své pocity za sedm minut je nemožné. Tisíce myšlenek se derou ven, tisíce nápadů, které jsem nikdy neuskutečnil, protože se mi zdály bezvýznamné. Zdálo se, že je na ně dost času. Chtěl jsem žít okamžikem, ale okamžik pominul a zbylo prázdno. Zbylo sedm minut do konce.

Všechno skončí za šest minut.

Nevěřím, nejsem připraven. Proč musím nést odpovědnost za chyby druhým, nic zlého jsem neudělal, a přesto pykám. Zemřu jako ostatní. Nechtěl bych žít stále, i když naše generace si to zaslouží.

Všechno skončí za pět minut.

Stojím tu a už na nic nemyslím, jsem smířen. Neschopen pohybu. Nade mnou svítí měsíc, je úplněk, krásná tichá vlahá noc. A my musíme zemřít. Je to nevyhnutelné.

Všechno skončí za čtyři minuty.

Nikdy jsem nevěřil na to, že člověk se může zbláznit. I v těch nejhorších chvílích jsem si dokázal zachovat klidnou hlavu, pokud jsem potřeboval, pokud jsem chtěl. Blázen je jen ten, který se tomu podvolí dobrovolně. Blázen je ten, který se dobrovolně rozhodne pracovat s blázny. Blázen se nedá definovat, každý je blázen. Když se chci pobavit, jsem blázen, když se vymykám normě jsem blázen. Čas se mění, norma se mění. Blázni jsou věční. Bláznům bude asi fuk, že za čtyři minuty tady nic nezbude.

Všechno skončí za tři minuty.

Tři! Ale ne, už jen tři, takhle dlouho netrvá ani standardní písnička, a to když jí poslouchám, čas uplyne, ani se nenaději.

Všechno skončí za dvě minuty.

Lži plné dalších lží, jediná cesta ven je se z toho znova vylhat. Všechno už bylo řečeno, všechno už bylo napsáno, nový pohled neexistuje. Lži pramenící z nenávisti, zášti a blbosti, a všechny ty věci jsou bez hranic. Ale proč by mě to mělo na konci všeho trápit. Měl bych si to užít, nic už asi nestihnu, ale i smrt se dá „si užít“.

Všechno skončí za jednu minutu.

Co bude pak, jaké to j asi umřít. Tělo umře, duše umře. Nikdo se ale nikde už nenarodí, řetěz je přetržen a čas zastaven. Dobrý den, je konec.

Všechno končí…