Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se...
16. 05. 2006
10
0
1711
Autor
Avaquétima
Ne, neprolít mi před očima celej život, jen tvůj úsměv.
(tupá rána)
„Sundej mě dolů!!!“
Ve tvých očích strach v mých zase smrt.
Jak pěkně si rozumí, než jejich rozmluvu přeruší blikání modrýho světýlka.
...
Za oknem jaro a na nočním stolku pokus o rizé a jinak nic.
Jen pár strážných andělů s jehlami, kteří lítaj kolem dnem i nocí.
Už ani léky se nesnaží zabíjet myšlenky na tebe.
„Někdy ti zavolám...“
To není tak úplně pravda. Mnohé básně rytmus vůbec nemají a to ani nemluvím o takových lidech jako Comte de Lautreamont...
Avaquétima
22. 05. 2006stříbrné_volvo_APS_03_24
20. 05. 2006
pěkně napsané, vystihuje atmosféru... TIP
a jinak máš pravdu, čaje ze školní jídelny a z nemocnice mají podobnou chuť :-)))
melancholik
19. 05. 2006Avaquétima
19. 05. 2006
Asi by měli raděj podávat výluh ze sklepa:) Tohle dílko mě přivedlo na myšlenku, čím se vlastně poezie liší od prózy?