Čtyřverší

Tak jsem rád, že posloužila.

:) tu jsem potřebovala

No tak to bývá, že se člověk zamotá především do vlastní představy :o)

Dovoluji si upozornit, žes to byl právě ty, kdo tuto doplňkovou činnost vídanou za volantem zmínil jako první. U mne šlo o pouhou odpověď :).

Neumím právě s těmito typickými ženskými zbraněmi absolutně nakládat a za svůj život jsem za ně utratila přesně nula Kč/s.

To je dobrý, tohle pletení - skoro bych řekl, že "ať žijí plodné omyly" - no jasně, že jsem tu větu pochopil špatně :o) A proč? No samozřejmě proto, že dekorativní kosmetika mne takříkajíc tematicky totálně míjí (leda snad její historické proměny, na to bych se asi nachytat dal), takže tohle téma v té větě pro mne jako by nebylo :o) A tudíž "líčení sebe" je pro mne vyprávění o sobě - ejhle zásadní to rozdíl ženské a mužské přirozenosti :o))

ad cenzura - Jistě, já, která tě plíživým tempem lustruji kousek po kousku, se děsně vztekám. ;)

Myslela jsem:) dekorativní kosmetikou v tom zpětném zrcátku. Vlastních retrospektiv pochopitelně chrlím bezpočet.

Mně z toho vyšlo Rýma, tma - jako že ten kompot je na zimní plískanice, ted nikoliv na ně, ale proti nim, to dá rozum:o)

Ale že bys neuměla líčit sebe, to se mi nezdá - někdy jsem empirik, takže jsem si prošel a nalezl, co tu máš:

Eintritt verboten - to je přece o tobě

Počítanka: co tohle: Úsměv můj neprůhledný porcelán(i tak se dívám skrz)V letu misky talíře

Neživí mne poezie - no to je přece o tobě víc než o poezii

Na světě jako v síti - to je tvůj pocit, jakkoliv totálně zakódovaný...

----------

Nezlob se, že to tak "cenzuruji", ale nepsat o sobě a psát opravdově - to prostě nejde.

Ale je obtížné překročit "úsměvné podstatno" do toho opravdového...a nepřestat se usmívat...ostatně o tom je ten Mor... 

Tuze děkuji za laskavost, s níž mě nesoudíš, a máš ten správný smysl pro humor v nás pošetilcích obsažený. (Když není šibeniční...) Dodneška páchám delikty, které se zdravým rozumem nemají mnoho společného. Já právě umím barvitě líčit akorát události ve zpětném zrcátku spatřené. Sebe ne. 

Poslední odstavec podepisuji.

Naplním ještě pár sklínek svářenou marmeládou, jíž jsem důležitě vymyslela název Rým a tma (jedná se totiž o směsovku z rybízu, mrkve, angreštu, třešní a malin). Jestli to bude lahodné, nikdo neví, ovšem BUDE se to krásně jmenovat.

Mám zkrátka smysl pro podstatno. ;)) A tak.. to máme každý den.

Mějte se i u vás... @}---

Už jsem viděl líčit se za jízdy - tedy samozřejmě v chvilkových přerušeních jizdy - ve zpětném zrcátku, ale psát takhle básničky, to je skvělá představa!

Víc zácp lidem třeba - jiný vzejde chleba :-)

Ostatně spousta důležitých věcí vzniká mimochodem, neb důležitost existuje zjevná a nezjevná - a lepší na křižovatce, než v zapomenutém snu nebo nikdy. 

Inu:), my zoufalci a sympatizanti s křesadly a pazourky, co nedisponujeme přehršlí moderní techniky, stále bloudíme podle letitých výtisků map s politými stránkami, obvykle máme ve dveřní přihrádce na straně řidiče také zažloutlý rozpadající se sešit pamatující naši takřka úspěšně absolvovanou ZŠ (hodí se třebas nedopsaná Chemie ze 7. B) a v oddílku pod zásuvkou zahozenou tužku maximálně! HB. Na každé světelné pak trávovým písmem zaznamenáš útržek ulpělé myšlenky, což spolu se zkonzumovanou snídaní patří k tomu nejlepšímu, co každodenní (dopravní) zácpa nabízí. A samozřejmě brilantní starty na prošvihnutou zeleň.

Když jsi v tom již patřičně zběhlý, takřka netroubíš ani ty, ani znervóznělý řidič vozu následujícího za tvým, spatřitelný ve zpětném zrcátku, neboť chod operace jest plynulý.

Dnes již ale nejezdím skrz naskrz sem a tam. Takže neplním rubriky. Při sám Bůh.

Verše na volant? To jde?

Já tedy, když mne v autě něco napadne a jsem sám, řeknu si to do diktafonu - ale většinou se k tomu nevrátím, někdy ale jo....

Nezachytíš-li v okamžiku, kdy se rodí, přečasto přihodit se může, že zůstává navždy nezhmnotněna anebo odpluje.. Když napříště kolem letí, letí-li, třebas ji ani nepoznáš. To věděli japonští poetové, když své verše psané na vodu svěřili projistotu i susší formě zápisu, a díky ní je máme ku potěše i my. Což mou maličkost nikdy těšit nepřestane. 

Kéž by podobné krásy a hloubky byly i všechny mé kdysi psané verše na volant. (Ech, ta zatracená civilizace.) Ovšem to zdaleka nejsou. Jakkoli z daleka jsem si je vezla.

 

:-)

No já si právě říkal, že to bych nečekal. O žádosti nemluvím :-) Sám si to... i když je to příšerně staré... asi ani nepamatuji... jen smysl. Ale kdybych zavřel oči a měl to dát znovu dohromady... možná by vznikla jiná básnička?

To jako že se to naučíš nazpaměť? No tak to je pro mne čest :-)

tohle je hezký - a zjistila sem že seš tu vlastně veterán - kam se s paradajkou hrabem :o)

velká pravda T

Světlo vidět není - jaká pravda! TIP

možná úvaha, ne? ale dostals mě m.

To je docela moudré. Myslím, že bys to měl občas někde řikat nahlas a důrazně. No kupodivu je to krátký a mě to dost zaujalo. Možná se to i naučim nazpaměť.

Děkuju za všechny tvé kritiky. Teď ta moje: myslím, že napíšeš. Když je vidět všechno, je vidět i světlo. Néé, já vím, jak to myslíš.

;-), rozumím, tiše...

a pod lampou býva najväčšia tma....

nejde o formu, ale o myšlenku.......

ouvej myslenka jako vysita....hezky vysita....tak pravidelne jak ja to casto neumim