Na svátek všech svatých

snad

Brečím jak na začátku smutku

Venku sněží jak na mém bílém pohřbu

Křičím a ptáme se sama sebe jestli to má ještě cenu

Jestli je ještě naděje na modrý úsvit

Hedvábnou mlhu po probuzení

Zpěv ptáků po deští

 

Ptám se jestli to má ještě cenu žít

Jestli je ještě možnost poznat nový den

Ukrást kousek světla při svítání

Jen malí paprsek naděje pro noc

Když tmavá obloha brečí a není jí pomoci

A hvězdy se tříští o zem a navždy jsou ztraceny

 

Na svátek všech svatých to musí být jiné

Tento den nesmí být osaměli pro nikoho

Když měsíc schovává svou bílou tvář

Maskuje své slzy pod temný plášť

Ale jeho sténání je slyšet na sto mil

Až na rozcestí života ze smrti

 

Pláču jak tenkrát poprvé, když jsem viděla padat hvězdy

Naříkám za jejich osud a modlím se za ně

Ptám se jestli má cenu ještě věřit v něco

Jestli je ještě šance jak jim pomoc

Když nebe pláče a já jsem sním

Stále věřím, že se jednou slunce umoudří

 

Křičím, volám sluce a ptám se ho na světlo

Zvedám k němu své chladné ruce

A snažím se chytit aspoň kousek naděje

Ole ono je hluché k mým prosbám a mlčí

A nebo snad ne

Jistě že není a tohle…

 

…Tohle je dar slunce pro měsíc

Na svátek všech svatých

Střípek svítání pro bílé hvězdy

Kousek okouzlení ze dne do noci

Z noci do dne

to se stane jen za pár let

když slunce schová své zlaté slzy a měsíc

ten bílí vládce jí pomůže…   

---