Báseň šíleného informátora

Bobík je mé písíčko,

dal jsem mu své srdíčko.

Office, Windows, MS DOS,

z her jsem ještě nevyrost.

Velkým okem na mne civí,

neva že mu vlásky chybí,

miluji velikost jeho paměti,

je jako já - svobodný a bez dětí.

Vedu s ním něžný, tichý dialog,

možná jsem blázen, nebo cvok,

Bobík má krásnou optickou myš,

toužím být jeho nitru blíž a blíž.

Ochotně přesouvá, maže, kopíruje,

při tom si dobrácky si pobrukuje,

jen občas nervózně pípne,

to když Olda špatně klikne.

Bobík je velmi odolný tvor,

tuhle když jsme se vraceli z hor,

z auta mi v zatáčce vypadl,

na tvrdou silnici s rachotem dopadl.

Utrpěl otřes pevného disku,

odřeniny od štěrku a písku,

dostal protézu části klávesnice,

za měsíc byl doma z nemocnice.

Téměř na dně jsem vloni byl,

když těžký vir ho zachvátil,

cucal Aspro a pil slivovici

za týden měl po nemoci

(a po opici).

Teď už zas ochotně přijímá diskety,

k obědu dostane asi špagety,

k večeři omeletu nebo topinky,

pak ho uložím do jeho postýlky.