I snaha se cení

jak zachránit svět? Stačí zachránit lidi. Ale co když to nevyjde?

Snaha se cení

Typický podzimní podvečer. Ztemnělá ulice úpí i vzdychá pod přívaly deště. Vane lezavý, studený vítr, celé město budí pochmurný dojem méněcennosti. Kdo mu vzal tu svěžest letního dne? Kdo mu vzal ty šťastné a spokojené úsměvy jeho obyvatel? Odešly s prvním chladným počasím. Lidé začali být rozmrzelí, těšili se na útulné teplo domova. Ve dni, o které píši, spěchají více než obvykle. Celá ta městská rodina je v pohybu…

Jen jedna žena uniká tomu shonu. Stojí na ulici před místní nemocnicí, nastavujíc ochotnému dešti svou ztrápenou tvář. Těžké myšlenky vinny jí dělají vrásky. Je lékařka, pracuje na dětském oddělení už sedm let. Doposud si nalhávala, jak je svět těch malých lidiček jednoduchý a bezstarostný. Poznala však, jak moc se mýlila. Před pouhou hodinou pod jejíma rukama vyhasl život jednoho z nich. Byla to malá Adélka, která od svých pěti let měla nádor na mozku a jedinná šance na zlepšení stavu byla operace. A právě tu měla řídit Ona, šestadvacetiletá žena se snem pomoci lidem v jakémkoli věku. Avšak tento případ nedokázala vyléčit. I přesto, že naděje na úplné vyléčení byla mizivá, nechtěla to nevinné dítě zemřít. Bojovala do poslední vteřiny, ale přístroj krutě vydával pípání smrti…

Vzdychne a svěsí hlavu. Nesmí se tím trápit, to je prostě život. Naposledy se podívá do ubrečených očí paní Kryštofové, matky Adélky, a rozloučí se s ní omluvou.
Kdyby se víc snažila…
Ale ne, dělala jste co jste mohla. Ujištění paní Kryštofové jí pozvedne náladu. Smutně se usměje a popřeje v normách hezký večer a upřímnou soustrast.

S myšlenkou na lepší časy se nechá unášet davem lidí pryč, daleko od smutku a utrpení…Ale snaha se cení!

---