obsluha stínů

patřím k těm co stojí světlům v cestě

a stíny rozkoší nenápadně sládnou při zemi

často jsme podobní strojem sklizeni

vyssátí z kouzelných koberců ze stěn

čistým řízením osudu

ani se neptej Sysife – potěžkám si tvůj kámen…

nás nespolknou jen tak nad prameny víry

my v hladinách čeříme své odrazy

a sledujem když splývá jak jiným dochází

sen vlny a do hladin se snaží vyrýt

čerstvé kameny

žasnu kdo Cháronovi vyřezává za rozlomené veslo nové…

a jsou i stíny sypké – zrnité prostorem?

jak řešeta či intervaly sýrů natrávených vteřin?

však abys mohl vidět –milovat- pak musíš věřit

že jsou předstíny

a důsledné i ve tmě pod stolem

smířím se s tebou Orfee – alkoholiku slz…

a v pravé poledne kdy stíny do předstínů vstoupí

spadne mi ze srdce a převezou mne bez mince

vypiju s tebou životem na ráz všechny stoupy ---

láskou jsme na útěku z márnice

a nedůvěrou slíny pod poklopy