Čistá

Stála na okenní římse a skákala. Bylo jí jedno, že všechny příběhy takhle začínají. Už nebylo na vybranou. Není jiné volby. Připadala si jako by za ní stál dav rozvášněných lidí s kopími. Ale byla sama. Roztáhla ruce do stran. Jak anděl co se pokouší letět. Jako pták co se učí létat. Měla zavřené oči. Noční vítr je ovíval a ona se jim nechala unášet. Byla jak víla a vítr byl jejím společníkem, ochráncem a patronem. Stačí jen jediní krok… jen jediný krok do prostoru…a ona ho udělala. Ale vítr se nad ní slitoval a vzal jí k sobě a ona se stala jím.

                                                K