Hrůtvang

Pán draků vládnoucí všemu v povětří nenadálým skonem své ženy odletí zemřít do údolí draků. Na jedno však zapomene ustanovit dědice dračí říše a předat vládnoucí meč Hrůtvang..... jde o pokus přepracování díla stejnojmenné knihy takže díky za kritiku

ÚVOD
, ,Na křídlech vážky obletěl jsem svět a tu sem náhle stanul tváří v tvář, tak nádherné bytosti, že její krásu nelze vyslovit. ´´
Na hradním nádvoří se procházel mladý a statný muž , oděný v tuniku.Měl jako uhel černé oči a vlasy jako havraní perutě, vystouplou mírně špičatou bradu a veselý malý nosík, připomínající stále spící dítě v tomto statném muži.Jeho chůze připomínala let labutí.Jako by se vůbec nedotýkal země.
Díval se skrze své dlouhé řasy na muže podobného vzezření, leč v nepatrných rozdílech se lišili.Ten druhý muž měl oči zelené a vlasy barvy rozžhaveného železa.I přes to vše si byli velice podobní.
,,Ortvine ,nechceš mi namluvit, že to co jsem právě četl má být začátkem příběhu, kdy se obyčejný smrtelník setká tváří v tvář pánovi draků?"Zeptal se černooký muž a pátravým pohledem zkoumal tvář svého bratra.
,,Ah Ore.Jak málo mě znáš. Je to jen smyšlený příběh,vím co nám kladl otec na srdce. Nikdy se nespojíme s lidmi, dokud bude v naší říši vládnout mocný a moudrý Hámeles."odpověděl Ortvin a smutně sklopil zrak.
,,A ani potom ne, dokud budu živ, jelikož dědictví musí být převedeno na prvorozeného, kterým sem já, nikdy se nestane, abych lidem pomáhal. Jak praví legenda, jen jednou jsme se spojili s lidmi a co se stalo?? Zotročili nás, chovali se k nám hůře jak k dobytku."
Řekl zlostně Or a v očích mu jiskřilo.

Náhle se vzduchem ozval mohutný řev, obloha burácela a ze stromů padalo listí, vzduch byl tak těžký a vedro až k zalknutí. Celé nádvoří pokryl černý stín. Or pohlédl na oblohu a spatřil mohutného Draka .
Jeho tělo bylo pokryté zelenými šupinami, na mohutné hlavě se tyčily dva ostny v barvě stříbra. Lehce přistál na nádvoří a upřel své blankytně modré oči na oba muže. Byly plny smutku a zalité slzami. Jakmile se dotkl země jeho šupinaté tělo proměnilo se v člověka.
Byla to žena , z dlouhými, šedými vlasy, které jí spadaly na její štíhlé boky. Její tvář ač stará byla velmi krásná. Pohlédla plna bolesti na oba chlapce,lehce se usmála a pravila.
,,Ach moji drazí synové,vaše matka je již velmi slabá a stará , odlétám proto ještě dnes do údolí posledního dračího dechu ,abych zde mohla v klidu spočinout a odejít k našim předkům do země Baar.velmi vás prosím dohlédněte na vaši malou sestřičku Fíneu a nenechte otce v jeho smutku příliš dlouho,není již tak silný jako dřív.Jeho srdce je plné bolesti z mého odchodu.Nedovolte,aby jeho srdce příliš dlouho trpělo.Zůstanu stále s vámi ,ve vašich srdcích budu vám nejblíže a kdyby vás přeci přepadl stesk po vaší drahé matce ,vzpomeňte si na mě a na šťastné chvíle,které jsme spolu prožili."S těmito slovy,aniž by čekala na jejich odpověď proměnila se zpět v draka,ještě jednou smutně na ně pohlédla a pak už jen mávla křídly a vznesla se do povětří ,kde byla tak svobodná,tak šťastná.Zamířila na sever ,tam kde leží údolí posledního dračího dechu.Tam kam,když drak pozná svou poslední chvilku ,odlétá aby zde naposledy vydechl a odešel do země svých předků.Do země Baar.

,,Né......" Hradem se ozval mohutný křik a vzápětí na to zaburácel řev . To pán draků Hámeles vzal na sebe svou dračí podobu a vydal se za svou ženou do údolí posledního dechu.

Na obloze řádila bouře,vítr rval stromy i s kořeny,prudký liják bičoval rudé tělo dračího pána.Ale on se hnal dál kupředu , posílen touhou spočinout vedle těla své milované ženy.

---