Virtuální popelnice a (P)plena in very short story

Jednoho krásného nedělního odpoledne, bylo to 25. října roku 2097, stály dvě lesbicky založené dámy na pozůstatku jakéhosi virtuálního stromu v jakémsi virtuálním lesoparku. Jmenovali se Lena a Plena. Lena byla krásná snědá modrovláska s úžasným nafialovělým leskem v očích. Její úžasná šíje se stala krásnou opozicí pevných ňader bez silikonové výplně, na svět z nich hleděly obrovité bradavky jimž nebylo hanba vykukovat ven z trika, které vlastně vůbec neplnilo účel trika, spíš jen módní doplněk k ocelově založenému pozadí a dlouhým, nazelenalým sprejem nastříkaným, nohám. Plena se stala plenou v továrně na pleny roku 2012 a v té době už Leně tak trochu dosluhovala…Tak ji Lena nechala přetransformovat na Plenu, obyčejnou ženu středního věku s lesbickým smýšlením, Plena jí to nikdy nezapomněla a milovala ji teď ještě víc než když ještě byla obyčejnou plenou…Lena si toho byla dobře vědoma a investice do transformace nikdy nelitovala, vždyť kdo by mohl lépe znát její rozkrok než zrovna plena?

Tak tam postávaly na pozůstatku toho jakéhosi virtuálního stromu, jejich rozhovor se obtékal okolo nějakých nesmyslných sexuálních pseudomyšlenek jež obě tolik milovaly. Bylo jim jedno, že žijí v jakémsi hroutícím se virtuálním pseudosvětě 4. kategorie a nevadila jim ani přítomnost jiných virů. Tak tam stáli až do chvíle kdy správce nainstaloval novou síť, kde lesbismus neměl co dělat a uhnily na tom hnijícím virtuálním stromě ve virtuálním světě byly vhozeny do virtuální popelnice…

Kdo najde virtuální popelnice a recykluje ty dvě dámy? Greenpeace mají volnou cestu. Kdo jim namočí do očí a spasí stádo velryb ve virtuální popelnici?