Epiteton konstans

Lidské druhy Kapitola první Z pořadí nelze vyvodit význam

 

 

Jsem zlo volný van,

však vánkem zván

v srdci svém

si často koleduji

o přízeň,

nebo Sdílným říkají

mi důvěrně

 

A lépe mi nelze

přisluhovat a šklebu

mých tajných úsměvů

se kořit, než – li vráskami,

o nichž má vilná duše

v polospánku výčitek

tak ráda sní

 

A málo se sebou

zatěžuji, když roznáším

tolik cizí tíhy,

abych ji po tvářích rozprostřel

jako bílý pel, jenž namísto mládí

tváře uhrane do strnulé masky

 

Byl bych také mnohem raději zván

krysařem či alespoň vznešenou krysou,

jejíž zbraní by mohly být

kromě ostrých zubů i čepele jiné,

 

ale dosud se mohu

pyšnit stále jen

Vaším epitetonem konstans:

Přítel Věrný       

 

---