.

.

POHÁDKA PRO ČERNÉ MEDVÍDĚ

.

.

Hra na světlo a čtyři měsíce

 

Ty budeš světlo
my tma

 
půdorys polí
kruh vepsaný obzorem

do čtverce

 

smrt
roste
v odřených rozích

 

...

 

poledne šíp
kolmo z tětivy rovníku

 

zabije krále

 

my tma

 

polární noc
pohybu čtvrtého střelce

 

 

 

 

 

(když ti hoří pole, tak nic nesklidíš...)

 

 

Ty budeš světlo

my tma

 

...

 

na konci hry

 

sklidíme  figurky

stáhneme  zemi kůži

 

a vyprášíme smrt

 

 

 

 

(měsíc co sleduje mě okem leklé ryby...)

 

 

půdorys polí

kruh vepsaný obzorem

 

do čtverce

 

...

 

tak

aby figurky stejné hry

na sebe neviděly

 

 

 

 

(jak bude po smrti...)

 

 

smrt

roste

v odřených rozích

 

...

 

a je

jen jedna

loutka bez drátků

 

mravenčí král

obchází pole

 

překládá okraje do středu požáru

v hliněném krmítku

deště

 

 

 

 

(nerozklovou nás vrány/havrani ani nic...)

 

 

poledne šíp

kolmo z tětivy rovníku

 

zabije krále

 

...

 

a přece

pavouci   ti bílí

ze svých těl  ze světel

spálí si sítě

 

v železném obilí

jak růže napnou se   k severu

červené střelky

 

 

 

 

 

(lístkem se loučím s Alenou...)

 

 

my tma

 

...

 

 

Ty světlo  výkřik motýla

byl modrý

rozptýlil se

 

 

 

 

(maškary...)

 

 

polární noc

pohybu čtvrtého střelce

 

...

 

zlá ve zlém poli

je naděje

houstnoucí  k okraji hry

 

kde krví siločar protkaný ledovec

má v nitru pavoučí srdce

 

kde ryba

ve zvuk  nože v ruce se mění

a v červené ticho

 .

.

.

.