Victory?

Vítězství

Rád bych se zamyslel nad tím, co je vítězství a proč chtějí lidé vítězit. Proč vůbec odedávna lidé spolu soutěží?

Snad pro ten pocit, pro pocit být v něčem výjimečný, pro ten pocit být první? Spousta lidí, ale nesoutěží jen pro vítězství, ale pro radost z boje. A pokud se podaří s hravou zdravostí a soutěživostí podaří zvítězit nad tím, kdo bezhlavě jde jen po prvním místu, je to jistě úspěch.

V čem všem se dá vítězit? Jako první mě napadá sport. Jistě, týden co týden, každý víkend, každý den se na celé zemi odehrává spousta sportovních klání za jedním jediným účelem. Být ten lepší a vyhrát. I tady by však měla být na prvním místě radost ze soutěžení a boje a ne vítězství. Nemuseli bychom vídat odstrašující příklady sportovců, kteří měli obrovskou touhu po vítězství. Kteří stavěli vítězství na první místo před cokoliv ostatní. Za jakou cenu? Bezvládného těla, kolem kterého stojí deset spoluhráčů? Za cenu vlastního života? Vlastního zdraví?

Ne, sport by neměl být jen o vítězství, ztrácely by se hodnoty jako čestná porážka. Co by mělo být výjimečné, totiž vítězství, stalo se normou, minimálním cílem. Nejsem jedním z Couberténových příznivců, abych se chtěl všude zúčastnit a nikde nevyhrát. Účast nestačí, je třeba se snažit o vítězství. Ale mělo by vyplynout, jak jsem již zmínil z radostí z boje, z týmové síly. Ne z touhy jen a pouze o vítězství. Pokud přestane být normální hrdě prohrát, přestane být za čas normální zvítězit. Protože, dle mého názoru, člověk si může vychutnat vítězství jen tehdy, usiluje-li o něj dlouho a okusil i porážku. Důstojná prohra - znání, že ti druzí prostě byli lepší. Dovolte mi jednu citaci z knihy P. Colliny – Moje pravidla hry: Tato citace bude ze shrnutí osmifinálového zápasu na MS ve fotbale 2002. Japonsko – Turecko, kde Turecko vyhrálo a vyřadilo tak Japonce – tým který tento turnaj pořádal.  „Těsně po závěrečném hvizdu bylo deset vteřin naprostého ticha. Tribuny, kde nebylo ani jedno místo volné, tribuny z kterých burácely bojové chorály. Pochopil jsem, co znamená, když se řekne -"ohlušující ticho"-. A potom hřmotný, dojímavý a dlouhý potlesk.“ Japonsko prohrálo, publikum mu však bylo vděčné za výkon. Dva dny Japonci slavili, slavili svůj výkon. Pro Evropany to bylo tenkrát nenormální. Proč? Protože my počítáme jen s vítězstvím?

Nemusí se ale jen vítězit nad někým jiným. Nad soupeřem. Dá se zvítězit nad sebou samým. Nad vlastním životem. Nevzdát se při boji s těžkou nemocí. Takoví lidé si zaslouží obdiv jako nikdo jiný. Vyzvali sami sebe na život a smrt. Bez nadsázky. Oni si nemůžou dovolit čestně prohrát. Hrají o život. Oni nemohou po zápase potřást lepšímu soupeři rukou a pogratulovat. Lence Armstrong, sedminásobný vítěz Tour – de – France. Před tím, než 7x Tour vyhrál, vyhrál i svůj boj na život a na smrt s rakovinou. Lékaři mu moc šanci nedávali. Když se téměř zázračně vyléčil měl přikázaný klid. On však místo toho sedl na kolo a trénoval. Již před nemocí byl výborný cyklista, ale po ní byl odvážnější, silnější, lepší. Zvítězil nad sebou samým a to se podaří málokomu. Podobný příklad je i Saku Koivu. Jeden z nejlepších útočníků v NHL, kterému byla zjištěna leukémie a zdálo se, že skončí s hokejem a pokud bude mít smůlu, skončí  i jeho život.  I on sám to byl ochotný připustit. Po vyléčení však začal trénovat se svým týmem a pořád je jeho oporou. Zvítězit nad sebou samým vyžaduje obrovské odhodlání a odvahu a ne vždy se podaří. Při jednom rozhovoru reportérovi řekl: „Nikdy jsem se tak nenadřel, při žádném tréninku, tak, jako když jsem si chtěl v konečných fázích léčení, zajít v nemocnici na záchod. Vstát z postele, obout se dojít na WC a zpět.“  Oni a další lidé zvítězili nad sebou samým.  A je to snad jediný případ, kde bych postavil vítězství nad sebou samým, nad svým životem, před cokoliv jiného.

Co závěrem? Vítězství je jistě nádherná a neopakovatelná věc, zážitek, Je však, řekl bych až alarmující, že se poslední dobou bere jen vítězství. Bez ohledu na úsilí a trénink poraženého. Protože vyhrát, by mělo být něčím výjimečným, nikdy ne samozřejmým nebo očekávaným. A ti co svádějí boje, bitvy a války o svůj vlastní život? Přejme sílu, budou ji potřebovat. A obdivujme, ať výsledek souboje život smrt dopadne jakkoliv. Oni si to za snahu o důstojný boj zaslouží.