lidství v zemi Karílie

....

Možná že se potápíme

až na dno Atlantiku

Tvé lodě vezou otroky,

 bolest a  cnost

To že se lopotíme

S křikem jak o Jericho

Nesejme pout, nepřemůže noc

 

V mundůru vězňů uran lámem

Zapadá slunce nad Příbramí

Desettisíc čárek,

 vězeňských autogramů

chvíli žumpou,

 chvíli zasvěceným chrámem

Zůstali jsme sami

S těmi co soudí

 i  s těmi co chápou

 

Zítra až splynují

tisící transport v Osvětimi

Budu si  přát být

pacientem na psychině

Mýt župan bez pásku

 okna bez garnyže

Mít v hlavě piliny

svědomí na mizině

Cpát se kolínky

 s omáčkou z lanýže

 

Možná již jsme klesli

 k písku u dna

křehké je lidství po slzách slané

co je svoboda vědí jenom vězni

žízniví, co je studna

zachraň mne Pane!

 

Až rozmrznou tundry

 v zemi Karílie

Budu hledat zbytky člověka v nás

V bludišti světa dát se kudy?

V zemi té

Zbořenišť i krás

---