Poprava

Lásko moje zbabělá :

to se přece nedělá
vykřesat jiskru, zapálit plamen
a jít...
rychle do srdce a ještě rychleji pak ven
a do svý ulity se skrýt...
Ty slova co´s říkal, se neříkaj´
když se tak nemyslí...
Není v tom žádná logika
Vzpomínáš na ty nesmysly?
Mluvíš tak málo
a nalhal´s mi toho moc
To co jsme stihli do Vánoc
to ve mně navždy zůstane
I když ten plamen
už v tobě neplane
mě pořád ještě
pěkně hřeje
přežil kapky tvýho deště
S tvým plamínkem je amen
a ty se tomu směješ...
Ale kdo je tady k smíchu?
Já - že sama hořím v tichu?
...za to však plamenem čistým
a ty, aniž jsi to zjistil
jsi už dávno vyhořel
( pokud jsi kdy v sobě oheň měl...)
Mně´s dal všechnu vinu
( cítíš se teď líp?! )
Hřebíky hrané upřímnosti
a nehraných chyb
přibil jsi mě k stínům
svojí minulosti
Ty´s jen moje tělo chtěl
( a já ho chtěla dávat...)
tvůj rozsudek však zněl:
PŘIPRAVIT JI O HLAVU
( nežádoucí návrat )
Ale tu popravu
ty moje lásko zbabělá
jsem (si) nakonec musela vykonat já...