Osamění

  Tuhle mě zasypalo kamení. Z vejšky. To kamení jsem už předtim někde viděla a marně jsem přemejšlela, kde. Pila jsem zrovna silný, horký kakao z malovanýho hrnku. Když babička ten hrnek malovala, měla smutek, proto na něj namalovala černý tanečnice. Když jsem už byla velká, nakoupila jsem spoustu bílejch hrnků, spoustu barev a spoustu štětců. Tu spoustu bílejch hrnků jsem pomalovala spoustou barev a na žádnej z nich jsem nenamalovala žádnou černou tanečnici, protože jsem babičku neměla ráda. Žádnej ten hrnek se nepoved. A tak jsem za babičkou zajela.
   "Ahoj, babi" řekla jsem "měly bychom si promluvit. Nechci malovat černý tanečnice."
   "A kdo tě nutí?"
   "Ty!"
   "Nesmysl" řekla babička a otočila se zády. Obešla jsem hrob, abych jí viděla do očí.
   "Jasně že ty, chtělas mě vyhodit z okna!"
   "To už jsem byla mrtvá. Přikládáš moc velkou důležitost svejm snům, děvečko. Nemaluj žádný černý tanečnice. Maluj čínský tanečnice v barevnejch šatech."
   Hodila jsem chryzantému dědečkovi na žulovou desku, koupila jsem černou barvu a dlouho jsem přemejšlela. A pak jsem ji namalovala. Namalovala jsem ji na tu černou urnu.
   Na černý urně nebyla černá tanečnice vidět, na černý urně byly vidět akorát banány, který měla kolem pasu. A pak jsem pila to horký, silný kakao z hrnku po babičce a zasypalo mě starý známý kamení. A vzpomněla jsem si. To kamení na mě padalo vždycky v tom snu.
   V tom snu se mi zdává, že tančím, v rytmu Awake, s banánama okolo pasu, v alegorickým průvodu, na návsi pod kaštanama a ne a ne se opálit aspoň do hněda. A ty banány jsou proti průjmu.