Šroubky (prima večírek)

Šroubky

Takže jo
po štaci ze sebe musí každý dostat svrab
sedíme u Výlevu
starý zvukař
si mě dobírá
pozoruji, jak mě po součástkách
rozebírá po stole

tak hele
podobnejch s kytarou jsem viděl asi pět tisíc
nejprve jsme dělali áčka
šlo to samo
pak se to nějak zvrhlo
asi za to můžou ty zdejší šmíráci
pamatuju si takovýho vola jako ty, co tam furt dělal umění
všecko mu trvalo
nakonec nám to stejně sebrali
a teď  ty

můžu ti hodnověrně říct
že jsi zhruba stejný zmrd jako ostatní
jen občas mám dojem, že by to mohlo být i jinak
ale panáčku
v téhle velrybí tlamě dokořán
je jedno, co která mřenka uprdne do vody
nakonec každej se za dva roky
vyvětrá
mezi otáčením kovový zábrany dole na recepci

mlčim
vidím svoji holku
jak se po nocích miluje s klukem
kterýmu stačí, že mu vykládá historky o mě
psy, kterým nesmím říct, že jim to jde
protože nechtějí skončit jako kamarádka, co se
radši zchlastá, než abych jí sahal na srdce tímhle způsobem
staré ženské, co mi sahají na zadek a nabízejí smlouvy a kšefty
když se s nima vyspím
staré chlapy, co ještě věří
ale nikdy o tom nemluví
do toho vlítává nějaký ožrala
a řve na mě jména režisérů se kterýma dělal
protože si nic jinýho nepamatuje
kamaráda, který teď natočil film a skrývá se
protože dluží muži, co se jmenuje Alexej

Jdeme k Alexejovi
víská mě ve vlasech
a říká, že mě bude muset zabít
kurvy, hopskající na baru ho začly zlobit
když se ochomejtl na mým večírku
a nic nehořelo a dvakrát se i usmál
Strkáme jim peníze a říkáme jim věci, které
se říkají mamince na smrtelné posteli
a holky se smějou a milujou nás
protože vědí, že to myslíme vážně

Starej si mě prohlíží
a směje se
jeho kostnaté oči
hledají v mém mezistrunění tajnou páčku
za kterou by mohl zatáhnout
abych na chvíli vypadl z role
a z těla mi vypadlo růžové pískle
který by s chutí rozšláp
ale jak piju
večírek se obrací do pekel

vylezlo zvíře
a kouše
lítáme nazí po baru a snažíme se převlíct do oblečků
nějaké mladé herečky s nádhernýma očima
vleču ji sebou
pláče
směje se
je vážná
křičí
během dvou vteřin odehraje nádherný part
který mi říká
že ještě počkáme s tímhle umíráním od-do
když za rohem je vchod do CK Nekonečno
a máme cestu zdarma

Je zase léto
lidi, do kterých jsem zasel nějaké básně
mi je pochroumané vracejí
zablácené od cesty
a s přepsanými významy
udivuje mě
Tohle je rokenrol, jak jsem ho vždycky chtěl
Chtěl jsem to a mám
Mezitím pozoruju svět, jak se mile a tiše šine
po své vlastní hladké linii na předem určených tratích
Strká mi pod nos úpis
Zajištění and Pravidlená mzda korporejšn
a nechápavě vrtí hlavou
že na to seru

Nechci být hrdina
poblikávající Che z obalů na limču
chci mít natažené nohy
a koukat na oblohu
jak mraky plujou
nad mou marnou trapností