Vstříc zapadajícímu slunci

auta a smrad z nich? Tak na to si počkám........ zatím mám jen zkušenost, že jsem jeden čas nic necítila- a pak jsem říkala- kdybych cítila aspoň tu bolest...., to je hrozný, tahle prázdnota...- nezůstane mi to? A nezůstalo. :o)

:-) a ti co se nesmějou navenek se zas určitě smějou uvnitř...svět není tak špatné místo a život stojí za to aby byl žit...jen člověk si to uvědomí často až v okažicích kdy už je pozdě a konec ukáže, že je blíž než by si byl jeden pomyslel... A pak, najednou, se člověku chce žít a všechno je tak krásné a tak cenné i ti mračící se lidi i ty paneláky a auta a smrad a křik a slzy...dokonce i ta bolest zraněného srdce je krásná... jen to pochopení často přichází pozdě...

jo, to se mně taky stává.....- a taky už se mi stalo, že jsem si uvědomila, že někdo z těch lidí, co se bůhvíproč mračej.....- že někomu z nich třeba právě někdo umřel.......- nebo jedou z nemocnice od někoho těžce nemocnýho...- jako se to dělo mně...... a musela jsem se pak nějak dopravit domů....... Takže nikdy nevíš, proč se kdo mračí nebo chová "bezohledně". asi je lepší mít tedy soucit. Mně bylo tuhle zle a najednou se na mě někdo usmál v metru a řekl mi ahoj.....- a to mě hned rozzářilo.......... :-)) pak mi radil cestu a řek, že mě rád potkal.........- úplně mě to postavilo na nohy- taková "maličkost"... :-))) Ale jo, taky se mračim, když mě bolí hlava nebo tak něco..... a usmívaj se hlavně malý děti.... a dospělí hlavně na ně..... zas........ Fajn, že seš další člověk, co se usmívá i venku sám..... :-)))

jo, to se mně taky stává.....- a taky už se mi stalo, že jsem si uvědomila, že někdo z těch lidí, co se bůhvíproč mračej.....- že někomu z nich třeba právě někdo umřel.......- nebo jedou z nemocnice od někoho těžce nemocnýho...- jako se to dělo mně...... a musela jsem se pak nějak dopravit domů....... Takže nikdy nevíš, proč se kdo mračí nebo chová "bezohledně". asi je lepší mít tedy soucit. Mně bylo tuhle zle a najednou se na mě někdo usmál v metru a řekl mi ahoj.....- a to mě hned rozzářilo.......... :-)) pak mi radil cestu a řek, že mě rád potkal.........- úplně mě to postavilo na nohy- taková "maličkost"... :-))) Ale jo, taky se mračim, když mě bolí hlava nebo tak něco..... a usmívaj se hlavně malý děti.... a dospělí hlavně na ně..... zas........ Fajn, že seš další člověk, co se usmívá i venku sám..... :-)))

ad usmev: možná jsem víc sobecky, ale kdyz vidim jak se lidi kolem me mraci, tak si uvedomim, ze ja se tvarim taky tak(dokud se na to nezamerim) a to me prinuti k usmevu. A v tom momente se na me usmeje alespon jeden z cestujicich a je mi fajn...vidim spojence, at uz jde o male dite, starou babicku nebo mladou maminku (jen kluci nevedi, jestli od nich neco nechci, kdyz se usmivam, takze to je jeste zabavnejsi.-D) Ten tip byl za to, že mě to oslovilo, je to mile napsané a blízke...vyvolalo to prijemne pocity a ty si tip zaslouzi:-)(nezavisle na formalnim zpracovani)

Jéé, DĚĚĚKUJÍ..., děěkují...... Tys mně dal tip! :-)) To potěší od spisovatele Tvých kvalit..... :-) Hm, většina lidí mi přijde dost uzavřená- aspoň na veřejnosti- víš, tohl těžko snáším... jak vylezou z baráku sami, mračej se a mračej...- na ulici, v autobuse....- když vidím usmát se člověka, který právě není v kontaktu s někým jiným, když se na mě usměje někdo, koho neznám, je to pro mě ctí a svátkem- vážně. .-) Všude vídám tolik krásnýho- kapičky vody po dešti na keřích...... Kvetoucí růže- každý den kolem nich chodím a čichám si- a viděla jsem za celou dobu učinit totéž jen jednu paní... a vídám tam procházet tolik lidí............. Za co vlastně ten tip? Nějak odfláklá kritika.... ;-)

A tolik bylo strachu, žejsi vetřelcem:-) Nejsi...každý máme v životě milión povinností a jen občas si dopřejeme chvilku citlivosti a pak se stydíme, schováváme a jak zloději plížíme do světa snů. Že si nás nidko nevšímá?Že máme pocit vyvrhele? Jen pokud si to připustíme. Každý je zranitelný, jen si to nechceme připustit, každý jsme občas nostalgický, jen se to neděje všem najednou. :-)Úplně mám před sebou tu scénu jak z utopistického filmu, kdy v 18:04 všichni lidi jako v tranzu pohlédnou k zapadajícímu slunci a minutu se rozplývají nostalgií,než v 18:05 pokračují ve svých každodenních životech jakoby se nic nestalo:-Dbrrr to je představa, to raději ať je to jak doposud a každý máme tu svou chvilku jen pro sebe. Svoji chvilku s ružemi a stromy, se stébly trávy i zapadajícím slncem a hvězdami na noční obloze. maš Tip

Mám to štěstí, že za růžemi mám lipovou alej a teď právě ještě některé lípy kvetou a nádherně voní :-)

Robinia: ó, děkuji...., i když ve skutečosti jsou zA MNOU ZMIŇOVANÝMI RŮŽEMI MÍSTO SROMŮ PANELÁKY..... :-)

Milly - díky za avi i zájem o přečtení básně, který mě potěšil :-))). Ta báseň se jmenuje "Tenkrát na západě" a na Písmáka jsem ji vložila 6. 1. 2005, číslo díla je 142109.

děkuju, vesuvanko, to jsem ani nečekala..! :-) Jen jsem si říkala, že by se ti mohlo líbit, když máš tak ráda přírodu.... Pamatuješ si název té své básně? Že bych se taky podívala...

Díky za avi :-))) Dílo je nádherné, mluvíš mi z duše... také ráda pozoruji západy slunce, o jednom velmi dramatickém, který jsem pozorovala z tramvaje, jsem napsala báseň.. i já čichám k růžím, hladím květy, trávu, kmeny nebo větvičky stromů a kameny :-))). Dílo si zařazuji mezi nejoblíbenější, děkuji a dávám TIP

sladké houbičky? Neznám... ostatním omluva za avi- užsi nevybavuju, zda jsem ho posílala, nebo ne..

Houbičky jsou sladké!:-). Taky tam rostou? (přeď panelákem)

houbičky!:-)

Ale je (to kradení). Přestupky a zločiny je přece potřeba hledat na každém kroku. Ať jdem s dobou!

To přecenení kradení..., tohle slovní spojení klidně použij.., pokud Těinspituje k napsání něčeho. A možná tímhle inspiruješ Ty mě... :-))

Hlazení růží... jen mi to něco připomělo. Možná by to byl hezký název. Pro obrázek, pro povídku, pro... já už ani nevím pro co. Snad příště. Aby mě pak někdo mohl znuděně upozornit: "Jé, to je starý (vyčichlý, oposlouchaný/odeznělý)". Snad je to (použití názvu) na Tobě. Kdo komu (z nás dvou) by vlastně ten nápad ukradnul?

A nic jsem nenaznačovala- bodnul mě ten pocit, že mě někdo uvidí spojený s vědomím, že to u nás zkrátka není obvyklé hladit růže u paneláků.. :-(

Ahoj Lenko, dík za upozornění.. Napřed jsem to totiž psala v minulým čase a pak mě to nějak strhlo a přešla jsem na přítomnej- pak jsem očima prolítla vzniklý mišmaš a následně všechny věty upravila do přítomného času. Jsem ráda, že se ti to líbilo. A že to ještě někdo cítí podobně jako já. Fakt nemám dojem, že bych uměla psát, jen někdy cítím touhu něco světu sdělit, tak se o to pokusím.. :-) Vážně je ti líp? To je pro mě ta nejlepší kritika ve spojení s tímto dílem- neumím si představit, kterou bych tu viděla radši.. Dík za zápis. :-)

Napřed mi trochu vadilo o červené písmo. Už ho chápu. Slovo tráva bude ve spoustě lidí (ve mně ne) vyvolávat jiné asociace. Prožívám občas (čim dál častěji) něco podobného. Jen obvykle v břízkách za vodárnou nebo na hrázi rybníka (i s těmi jiřičkami). Každý holt chodí/jezdí za povinnostmi jinudy. Je to napsáno s citem a bez zaváhání (navrhuji poopravit některé věty) ...Otáčím jsem se tváří k němu ...že oni si toho nejspíš vůbec nevšímají, co se kolem nich odehrává ... > "Růžičky.........". > Bodnutí napětí- nikde nikdo.., ale..... co když mě někdo uvidí? To si troufáš naznačit, že... :-) ...a nikdo si toho nevšímá. Je pondělí, a mně je líp, než před chvílí. Těšim se na večerní slunce. TiP.