proč nemám rád slunce

&proč nemám rád slunce& mám oči ještěra slizkého a plachého a v jezeře hluboko ve skalách vábím své oběti na svou tmu v dobách kdy bůh luštil křížovku a pracně hledal tajenku instinkt býval jsem hravým palaxtopylem chutnal jsem plnými doušky nápoje svých trudomyslností protože neexistovalo nebe bylo unavující létat a tak španělský hacker - civilním povoláním gigolo - vytvořil intuici smrdutý virus který se stal zákeřným - pokud se pletu, opravte mne - v první polovině prvního století po Kristu stal jsem se šedou ještěrkou a doufal jsem že to neskončí špatně zase jsem chtěl létat - počátek mé víry tím vznikl intelekt a od toho dal bůh všechny své prsty (není blázen) zákonitě jsem se dvanactkrát zvětšil a utekl do tmavých prohlubní pomilovat ňadra mořské panny nádherného stvoření oceánu Gobi kde se dravé ryby hádaly o meč zapomenutého rytíře Darwina a všechnu vodu tak vyšplouchaly někam za Velkou zeď a hloupým kajmanům do uší a nyní mám oči ještěra a můj žlučník je doutnající sopka a ohně chrlím s láskou a nepravidelně jako potrava mi slouží síra a křídla sojek Gagarinův úsměv voskový panáček a pohozená pneumatika kamenný útes a kundlanky talíř s rezavou lžící kyselý déšť malířovo zátiší můry poseté na mém hřbetě marnost perverze kontroverze svéhlavost a štíři a též nenáročnost turistů nájezdných kmenů zebry na chodníku a týraná svědomí tank číslo třiadvacet bohatí emigranti a nedovařené brambory ropných magnátů a kvalitní třaskaviny tajně vyráběné Íránci během studené války mezi Francií a Spojenými státy zatímco svět fáčoval Izraelcům puchýře a Iráčanům kontroloval moč hnis puchýřů zapíjený močí je opravdovou pochoutkou! také rád chutnám sliz jízdních řádů soukromých dopravců ozvěn hlubin bublajícího potůčku seznamu umučených v Osvětimi Ajvazových románů těla zkaměnělinin a mršin právě mršiny uvíznou mi často v pařátech a na ně lepí se brouci každý z těch brouků má pro mne svou cenu ráno před spaním mi čtou staré příběhy lidojedů a jsou to věru zdařilé kousky poezie něco jako zapečená poštolka v termitišti a že se potkáme na další stanici? kdo ví ještěrům není dáno znát co sen je a co není už třista miliónů let odkládám houževnatě své převtělení