Meditační příprava

Meditační příprava

 

 

 

 

            *

 

            Gábina přibrzdila u kraje chodníku a Matouše prozvonila. Místo aby hned seběhl dolů a nastoupil, volal jí zpátky.

“Pojď nahoru.“

„Pojď ty dolu, čekám tu s nastartovaným motorem.“

„Tak ho vypni. Udělal jsem ti ledovou limonádu, určitě ti je vedro.“

To Gábině bylo. Zaparkovala a vyběhla do třetího patra.

Dveře byly otevřené.

„Když už jsem tady, dám si sprchu, jo? Jsem šíleně splavená,“ houkla na  Matouše do kuchyně. V minutě si dala skotský střik a když si oblékala prádlo, zahlédla pootevřenými dveřmi koupelny Matouše jen v trenýrkách.

„Dělej, oblíkej se,“ křikla na něj.

Šibalsky se usmál. Popošel několik kroků a mazlivě řekl: “No tak, snad mi dáš aspoň pusu. Na uvítanou.“

„Źádný takový, do telefonu jsi říkal, že máš meditační přípravu. Že pozítří odjíždíš na duchovní seanci a musíš být „čistý“. Žádné důvěrnosti, žádné rozptylování, žádné odvádění ducha k přízemním činnostem. Začne to pusou a hádej jak to skončí.“ Odstrčila ho.

„Ale, tobě to tak sluší,“ nenechal jí doobléknout.

„Ne,  respektuji tvou duchovní a tělesnou čistotu. Absolutní."

"Netrap mě," hladil jí tak, že jí vzápětí bylo ještě větší horko, než když přišla.

"Alespoň jeden z nás musí být silnější, duchovnější" neříkala už příliš přesvědčivě.

".....Aáá...."

 

*

"Moc mě přitahuješ, jsi úžasná."

"Hele, neprotahuj to. Dělej. Rychle. Ještě chvíli a budeš to mít za pět tisíc.

???

"Ty si to začala dělat za peníze?"

"To ne, ale musela jsem zaparkovat na místě pro invalidy. Jinde nebylo místo."

"Potvoróóóó !"

 

*

Pustila na sebe ještě studenější sprchu než před chvílí.

Když běželi ze schodů, drželi se za ruce.

Vytáhla klíčky od auta.

            „Pojedeme mým, svezu tě. Přeparkuj si na mé místo.“

Jeho návrh jí udělal radost.

                       

            „Byla jsi někdy na Bohnicích? Určitě bys bloudila. Znám krátkou cestu."

            "Ten ateliér je někde v  Mozartově ulici. Vypadá to na nějakou vilu, jak jsem dostala instrukce," navigovala Matouše. "Jsem ráda, že tam se mnou jedeš. Sama bych se bála. Už dlouho mě bombarduje jeden známý - doktor Vlach, abych se podívala na koláže jednoho jeho vzdáleného příbuzného. Prý je nemocný a z domu skoro nevychází. Doktor Vlach chce vědět, jestli mají nějakou cenu. Mám si je půjčit, prastrýc prý touží je někde publikovat."

Matouš našel adresu bezchybně. Přivítal je starý pán a usadil v hale. U dveří se na sebe Gábina s Matoušem významně podívali, když jim děda nabízel k přezutí papuče, ale nakonec  mu v tomto pravěkém socialistickém rituálu vyhověli.

Dům byl kdysi výstavní vilou, nyní byl zaplněn starým haraburdím, jak jej někteří starší lidé schraňují. Gábina už z telefonátu tušila, že jí pan Vrána žádného Koláře neukáže, ale  díla v prostředí tun starého papíru jí překvapila.

 

 

"Půjčíte mi je? Udělala bych si z nich s Vaším svolením pár kopií. Jestli se rozhodneme je publikovat, budeme je mít už připravené. Podepíši Vám zápůjčku a autorský honorář uděláme podle jednotlivého použití.

"Tyhle ne, ty jsem věnoval mé matce. Musím se jí zeptat."

"Vaší matky?" zeptala se zaraženě Gábina. Mužův věk odhadla na něco mezi 75 lety a smrtí. "A kde je maminka?"

"Na půdě."

"A kdy tam šla?" zeptal se Matouš, který si podobně jako Gábina cestou nevšiml žádných stop přítomnosti někoho jiného v domě.

"Asi před pěti lety."

 

*

 

"Tak tohle je materiál pro tebe! Kam se hrabe Hitchcock. Tak takhle končí osamělí staří muži."

"Jak muži? Stařenky nesbírají haraburdí?"

"To jo, ale neslyšela jsem, že by nějaká měla rodiče pět let na půdě."

"Co s tím uděláme?"

"Co by. Zavolám doktoru Vlachovi, ať si u prastrýce prohlédne půdu."

"A proč sis ty koláže nevzala?"

 

*

 

"Nemáš hlad? Pozval bych tě na pozdní oběd nebo časnou večeři?"

"Mám, a kam to bude?"

"Uvidíš. Něco pro čisté tělo."

 

Krmi pro čisté tělo vařily v Góvindě - vegetariánském klubu HARE KRIŠNA. Od dveří se linuly nezvyklé příjemné vůně zeleninových pokrmů. Gábina dala na Matoušovo doporučení a vybrala si lahodné baklažánové sabží s cizrnou.

"Dáš si zázvorový čaj, lasí nebo mrkvovou šťávu?"

"Co je lasí?"

"Jogurt s růžovou vodou, kardamonem, medem, cukrem a ledem."

"Tak tu mrkvovou šťávu."

Na tác si kromě rýže nechala dát i ovocné pakory jako zákusek.

 

V restauraci se Gábina zula už s chutí a usedla na pódium s měkkými polštářky. Matouš si pochutnával na Alu phul gobhi ki bhaji - květáku s bramborami v jogurtu.

"Tato jídla jsem poprvé ochutnal v jednom z chrámů hnutí Haré Kršna v Anglii. Byla úžasně lahodná, protože je připravovali oddaní lidé, kteří všechno dělali s láskou a jídlo obětovali Bohu. Všechno je založeno na filozofii, na postoji k jídlu. Jsme to, co jíme. Ono „jak" a „proč" je nerozlučně spojeno s nejzákladnějšími otázkami víry a lidského cítění, s chápáním skutečné hodnoty života,  nejenom života lidského."

"Myslíš, že tímto jídlem zachráníš dnešní porušení své meditační čistoty?" zlobila ho Gábina.

"Nerozumíš tomu. To, co odlišuje védskou kuchyni od jiných, je kuchařovo duchovní vědomí. V mnoha náboženstvích lidé Boha prosí, aby jim poskytl jejich denní chléb, zde však oddaný tento denní chléb Bohu nabízí a vyjadřuje tak svou lásku k Němu. A Bůh oplácí. V jednom z védských písem, Kršna říká, že přijímá obětování, byť je to pouhý lístek, ovoce nebo sklenice vody, je-li nabízeno s oddaností, a ze své nepochopitelné milosti oběť zduchovní tím, že ji osobně ochutná. To, co bylo obyčejným jídlem, se takto stává milostí - prasádam. 

Přijímání prasádam má na člověka zcela jiný účinek, než pojídání stravy, která byla připravována pouze pro zisk, pro potěšení jazyka a nebo jen pro přežití. Při vaření myslíme na spoustu věcí, ale potěšení Boha mezi ně obvykle nepatří. A vaří-li se jídlo bez vědomí Boha, potom kuchařovy materialistické myšlenky ovlivňují každého, kdo takové jídlo jí. Když ale přijímáme prasádam, jídlo vařené a oddaností Bohu a Jemu s láskou nabízené, naše srdce se očišťují."

            "Platí to i v lásce? Platí, že když se milujeme s láskou, očišťujeme se tím?"

            "S jídlem to bývá jednodušší."

            Matouš jí přinesl ještě několik sladkých kuliček Gulab-džamun.

"Ochutnej ještě tohle, pohladí tě po jazyku."

            "Děkuji, žes mě sem vzal. S tebou se dá pořád objevovat něco nového."

*

Prošli se postranními uličkami až na Staré město. V coctailbaru Gábina  na oplátku  pro oba objednala Blady Mary. Čekala, že se Matouš alkoholu kvůli meditační čistotě vzepře, ale neprotestoval. Políbila ho.

           "Ty se ke mně, Gábinko, vždycky moc hezky chováš. Nechápu, proč jsem to neviděl hned zezačátku. Přitahuješ mě,  nikdy neděláš zlou krev, jsi tolerantní, máme bezvadnej sex, nehlídáš mě, můžeme si spolu povídat o všem, o všem…..Nemusíme se dlouho vidět a kdykoliv se vidíme znovu, je to jako kdyby jsme se viděli včera. Jsem s tebou svůj a uvolněný, cítím se báječně.“

"Taky se s tebou cítím skvěle. Jsi krásný moudrý citlivý kluk, kterého ráda poslouchám. Voníš mi, vzrušuješ mě, zasměju se s tebou.

            Pohladil jí hřbet ruky.

Nechceš se mnou chodit?
Chvíli se na něj nevěřícně dívala.
„Zbláznil ses! Chodit?“

„Chodit. Normálně chodit. Chtěl bych mít takovou přítelkyni.

Nechala ho mluvit. Prohlížela si jeho tvář, ruce, líbila se jí jeho gestikulace. Rozkošně se usmál a chytil jí za ruku.

 

Nadechla se.

 

„Mám tě ráda a vždycky budu mít. Mám tě moc ráda. Ráda jako bráchu. Vždycky jsem chtěla mít staršího bratra.“

„Ale já nechci, aby jsme si hráli na incestní sourozence!“

Shovívavě se pousmála.

"To není hra."

 

„Tak poslouchej: Nikdy bych s Tebou nechodila. Normálně nechodila. S tebou se nedá normálně chodit. V okamžiku, kdy bych se proměnila z kamarádky, z chápající ségry, ve tvou holku, v tu chvíli bych tě musela zabít.  To co prominu kámošovi, bych neprominula svýmu klukovi. Někomu, koho bych milovala. Vždyť ty se někdy ke svejm holkám chováš jako naprostej ignorant! Za tu dobu co tě znám, jsem měla spoustu času tě pozorovat. Vůbec si nemaluju, že by ses změnil! Mužský se v podstatě chovají ke všem ženám podobně. Jestli teď o svých bývalkách tvrdíš, jak tě štvaly, dřív nebo později bych i já byla ta protiva, co tě jen prudí. Mrzelo by mě, že nejsi dost pozorný, máš téměř nulovou emptatii, nebýváš spolehlivý, měníš náhle svý rozhodnutí, vykládáš mi, jak si kde kterou přeřízl a jak jí nafackoval.

Díval se na Gábinku jako opařený.

 

„Donesl jsi někdy svý holce kytku?“

Zamyslel se. „No, jednou… Spíš je nosily ony mě.“

"Zkusil si udělat někdy večeři?"

"Snídani jo. A jestli se nepamatuješ, krájeli jsme spolu rajčata!"

"Pamatuju. Je to zážitek na celý život. Ale nechtěl jsi vykrajovat středy."

"Jak často si hraješ na mrtvýho brouka?"

"Noo.."

"To ani nevnímáš, protože když nemáš náladu, holka pro tebe neexistuje!"

 

"Ale já chci mít vztah. Chci milovat. Holky mě nechápou!"

            "Těch dvěstěpadesát holek, co jsi s nima „vážně chodil?“

 

"Pominula bych, že doma neuklízíš, nebo si nenecháš uklidit,  občas se nemožně oblíkáš, necháš se přemlouvat aby sis vzal prezervativ, nebereš telefony. Ale ty neumíš vzbudit v ženě pocit jistoty, opory, láskyplnosti. A když , tak na pár hodin."

„Zapomněl jsi, jaký to bylo, když jsem u tebe byla poprvé? Teda když jsme spolu poprvý něco měli? Ošukal jsi mě a vyhodil na ulici! Ani si mě nešel doprovodit dolů ke dveřím."

Vybavila si jak ho poznala, jak se do něj napoprvé zamilovala, jak se jí nelíbilo jeho chování, jak to překlenula, aby mohla dokončit práci, kterou s ním dělala. Jak se nad to povznesla, ocenila jen tu kladnou stranu vah, zapomněla na něj jako na chlapa a začala ho brát jako bráchu. Velkého guru a malého mazlíka. A začala ho mít ráda jinak, protože s ním nemusela žít.

 

"Můžeš mi Gábi, prosím tě říct, proč to vy holky tak dělíte? Kde je ta hranice mezi kamarádem a přítelem - partnerem? Proč to, co tolerujete u kamaráda netolerujete u partnera? Víš jak by to bylo fajn? Proč od nás tolik čekáte? Podívej se na sebe! Myslíš, že budeš šťastná, když to dáš každému takhle sežrat?! Jsi královna, ale sama. Každého vypráskáš, přitahují tě úchyláci jako jsem já. Na chvíli."

Věděla, že není daleko od pravdy, ale sama si na otázku: Proč tolerujeme negace u kamarádů a nejsme ochotni je tolerovat u partnerů? nedokázala odpovědět. Jako by se v tu chvíli, kdy se muž změní v partnera musel chovat podle manuálu ženských představ a každé vybočení je chápáno jako těžší či lehčí provinění nebo jen ubohost.

 

*

 

"Víš, že na mě dnes v tom domě u Vrány padl takový splín, že takhle jednou můžu skončit! Mít matku pět let na půdě! Už by se měl usadit. Mít někoho, kdo mě přivítá když přijdu domů, uvaří, uklidí, pomiluje...  Už jsem si před půl rokem myslel, že do toho s mou bývalkou praštím. Nebyla ideální, ale aspoň vařila a uklízela. Jenže jak začala holka cítit, že na mě bude mít papír, nasadila mi obojek. Tak jsem prásknul dveřmi já." 

"A to sis chtěl někoho vzít jen jako služku?  To je ale hnusný. To se nemusíš ženit! V kapitalismu  si lehce objednáš úklidovou službu, hospodyni, escort servis. Když si necháš uklidit pravidelně, budeš mít slevu. Na escort třeba taky."

 

„Teď jsi mě ale opravdu naštvala,“ tvářil se ukřivděně.

„Jen pro tvé dobro, brácho.“

„Tak abys věděla, dokážu ti, že takovej nejsem. Až si najdu jinou holku, tak uvidíš, že jsi neměla pravdu.“

Zvedli se od baru.

"Ale s tou úklidovou službou to je dobrý nápad. Nevíš o nějaké? Dáš mi pusu?"

 

 

 

* * *

 

 

---