Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOdcházím
19. 06. 2006
5
1
2884
Autor
Hejbátkové_Tentononc
Už neuvidím slunce svítit,
loučím se navždy s nadějí.
Je těžké zlatou mušku chytit,
i sirény hlas ztrácejí.
Pod stínem minulosti temné,
dále už nemohla jsem žít.
Všechno zlo pohltila země,
čas však už nešel navrátit.
dále už nemohla jsem žít.
Všechno zlo pohltila země,
čas však už nešel navrátit.
1 názor
ten poslední odstavec je jaksi pro mě...opravdu se mi líbil...ale zbytek resp začátek...nic nikde....nikdo...pro nikoho
není špatné, ale něčeho je v tom na mě moc, asi moc kudrlinkatých obratů:-)
Hejbátkové_Tentononc
19. 06. 2006
Souhlasím s jazou, celkem přesně to vystih. Formálně v poho, obsah a pocity chápu, ale je to nemastný neslaný.
Hejbátkové_Tentononc
19. 06. 2006Hejbátkové_Tentononc
19. 06. 2006Hejbátkové_Tentononc
19. 06. 2006Hejbátkové_Tentononc
19. 06. 2006
+ to že rýmy nejsou výplach nebe,tebe... - ztrácíš se v příběhu, který tak dlouho komponuješ... taky v tom závěru je vidět, že si tu záplavu veršů raději utnul(la) a to bez výraznějšího vyvrcholení... ale jak říkám, neklesám na mysli))