Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSmyčka
22. 06. 2006
0
0
905
Autor
Blay
je tam trocha časoprostorové fikce a kdo na to příjde je dobrej a kdo mi pošle funkční nákres týhle povídky,tak má u mě flašku vína..mě se to nepovedlo
Smyčka
Byla teplá letní noc a Marek se vrávoravým krokem vracel po silnici domů. Tradiční páteční zábava v sousední vesnici byla vcelku vydařená, jak co do uspokojení Markových neklidných hormonů, tak v množství zkonzumovaného alkoholu. A tak nohy, i když trošku ztěžklé, přeci jen kurážně postupovaly vstříc neustlané posteli.
Atmosféra té noci byla však přeci jen trochu jiná, než obvykle. Jako by les, kterým se silnice vinula, nějak elektrizoval. Silnici vlivem teplé noci a vlhkosti okolních stromů zahalovala matná, nevysoká rouška oparu, a až kýčovitě působil měsíc v úplňku, který se zastavil přímo v průzoru mezi stromy nad vlhkou silnicí.A čím dále Marek postupoval kupředu, tím se okolí stávalo podivnější. Těžký vzduch ucpával Markovi plíce, dusil ho a pálil. Všechno bylo nějaké podivné. Vzduch stále houstnul a kuráž z Markových kroků se vytrácela. Měsíc nabýval na síle, až skoro odražené sluneční světlo působilo jako samotné slunce a Marek si musel dlaní zakrýt oči.
A najednou, jako by prošel jakousi sítí z pavučin, prostupným igelitem, spolknut obrovskou medúzou. A vše bylo zase v normálu, normální měsíc, vzduch, opar nad silnicí.
Marek pokračoval dál a nechápavě si kladl spousty otázek, ale jeho opilý mozek se jimi do důsledku nezabýval. Ani když ho po chvíli napadlo se otočit, neshledal na silnici, kterou před chvílí prošel, žádné zvláštnosti.
Pokračoval tedy dále a snažil si do paměti vměstnat otázku pro souseda, který se měl vracet ze zábavy později, jestli zaznamenal podobnou halucinaci jako on. Jeho myšlenky náhle přerušily tlumené rány a tiché sténání, přicházející odněkud z prostoru před ním.
Zrychlil krok, srdce začalo rychleji tlouct a alkohol z jeho krve se začal valem vytrácet.
Když přešel do běhu, zahlédl v paprscích měsíčního světla skloněnou postavu muže, jak usilovně nějakým těžkým předmětem do čehosi bije. Muž si Marka všiml, odhodil nástroj do příkopu a dal se na útěk. Když Marek celý udýchaný doběhl na místo, kde předtím viděl onoho muže, žaludek mu vletěl až téměř do krku, zvracení zadržel jen s největšími obtížemi, ale nažloutlý pramínek žluči přesto vyběhl z jeho tabákem provoněných úst.
Na silnici před ním ležela mrtvola ženy, která měla obličej a ňadra na kaši rozbitá. Že se jedná o ženu bylo vlastně možno určit pouze podle dlouhých blond vlasů a krátké modré sukně.
S odporem odvrátil pohled. Zhluboka dýchal, až sípal, maje jednu ruku na očích a druhou na ústech.
Nežli se však stačil alespoň částečně vzpamatovat, byl opět násilně vytržen z hrůzného kontextu té chvíle skřípěním brzd a následným tupým nárazem zhruba 200 metrů před sebou.
A opět se jeho tělo zmítalo v běhu. Na zádech mu začal vyvstávat studený pot. Metry pod jeho nohama ubíhaly. Najednou ho oslepil kužel světla, který se však nehýbal.
Zvolnil tempo a klusem se blížil k autu, zakrývaje si rukou oči.
Vedle auta stála vyděšená žena a drobně se po celém těle chvěla. „Já, já, nechtěla“, blekotala, „vběhnul mi tam, věř-věřte mi“. Marek zprvu nechápal, ale když se podíval směrem, kterým vylekaně ukazovala, pochopil. V příkopu u silnice ležela postava muže, s hlavou ve značně nepřirozené poloze, obličejem dolů. Marek opatrně slezl do příkopu a za nohy vytáhl na silnici bezvládné tělo, se zjevně přeraženým vazem. Tam tělo pomalu obrátil a zůstal jako opařený. Nechápavě, tupě zíral na tu tvář a rty se mu drobounce chvěly. Po čele mu ztékaly řeky potu a jinovatka na zádech se měnila na led.
Žena stále cosi drmolila, ale on si jí nevšímal a jen tupě zíral na mrtvolu muže před sebou.
Náhle se z ničeho nic otočil na ženu, zaklel cosi z nejsprostších pekel a rychlým výpadem se ji pokusil chytit za hřbet ruky. Žena se však vysmekla a v panickém strachu začala utíkat po silnici ve směru své původní trasy. Marek, kterému se mezitím z kůže vytratila všechna barva a jeho oči se podlily krví nepříčetnosti, sebral ze země kámen a v šíleném trysku se pustil za ženou. Po chvilce, která se zdála oběma jako celé věky, a v níž bylo slyšet jen sípot a klapání bot o silnici jí dohonil.
Strhl ženu na zem a bez jakékoliv další mezihry jí začal bít kamenem do hlavy. V jeho očích se zračila zrůdná nepříčetnost a on bil a bil.
Když v tom uslyšel něčí kroky a v dálce viděl jak k němu kdosi běží…
Smyčka
Byla teplá letní noc a Marek se vrávoravým krokem vracel po silnici domů. Tradiční páteční zábava v sousední vesnici byla vcelku vydařená, jak co do uspokojení Markových neklidných hormonů, tak v množství zkonzumovaného alkoholu. A tak nohy, i když trošku ztěžklé, přeci jen kurážně postupovaly vstříc neustlané posteli.
Atmosféra té noci byla však přeci jen trochu jiná, než obvykle. Jako by les, kterým se silnice vinula, nějak elektrizoval. Silnici vlivem teplé noci a vlhkosti okolních stromů zahalovala matná, nevysoká rouška oparu, a až kýčovitě působil měsíc v úplňku, který se zastavil přímo v průzoru mezi stromy nad vlhkou silnicí.A čím dále Marek postupoval kupředu, tím se okolí stávalo podivnější. Těžký vzduch ucpával Markovi plíce, dusil ho a pálil. Všechno bylo nějaké podivné. Vzduch stále houstnul a kuráž z Markových kroků se vytrácela. Měsíc nabýval na síle, až skoro odražené sluneční světlo působilo jako samotné slunce a Marek si musel dlaní zakrýt oči.
A najednou, jako by prošel jakousi sítí z pavučin, prostupným igelitem, spolknut obrovskou medúzou. A vše bylo zase v normálu, normální měsíc, vzduch, opar nad silnicí.
Marek pokračoval dál a nechápavě si kladl spousty otázek, ale jeho opilý mozek se jimi do důsledku nezabýval. Ani když ho po chvíli napadlo se otočit, neshledal na silnici, kterou před chvílí prošel, žádné zvláštnosti.
Pokračoval tedy dále a snažil si do paměti vměstnat otázku pro souseda, který se měl vracet ze zábavy později, jestli zaznamenal podobnou halucinaci jako on. Jeho myšlenky náhle přerušily tlumené rány a tiché sténání, přicházející odněkud z prostoru před ním.
Zrychlil krok, srdce začalo rychleji tlouct a alkohol z jeho krve se začal valem vytrácet.
Když přešel do běhu, zahlédl v paprscích měsíčního světla skloněnou postavu muže, jak usilovně nějakým těžkým předmětem do čehosi bije. Muž si Marka všiml, odhodil nástroj do příkopu a dal se na útěk. Když Marek celý udýchaný doběhl na místo, kde předtím viděl onoho muže, žaludek mu vletěl až téměř do krku, zvracení zadržel jen s největšími obtížemi, ale nažloutlý pramínek žluči přesto vyběhl z jeho tabákem provoněných úst.
Na silnici před ním ležela mrtvola ženy, která měla obličej a ňadra na kaši rozbitá. Že se jedná o ženu bylo vlastně možno určit pouze podle dlouhých blond vlasů a krátké modré sukně.
S odporem odvrátil pohled. Zhluboka dýchal, až sípal, maje jednu ruku na očích a druhou na ústech.
Nežli se však stačil alespoň částečně vzpamatovat, byl opět násilně vytržen z hrůzného kontextu té chvíle skřípěním brzd a následným tupým nárazem zhruba 200 metrů před sebou.
A opět se jeho tělo zmítalo v běhu. Na zádech mu začal vyvstávat studený pot. Metry pod jeho nohama ubíhaly. Najednou ho oslepil kužel světla, který se však nehýbal.
Zvolnil tempo a klusem se blížil k autu, zakrývaje si rukou oči.
Vedle auta stála vyděšená žena a drobně se po celém těle chvěla. „Já, já, nechtěla“, blekotala, „vběhnul mi tam, věř-věřte mi“. Marek zprvu nechápal, ale když se podíval směrem, kterým vylekaně ukazovala, pochopil. V příkopu u silnice ležela postava muže, s hlavou ve značně nepřirozené poloze, obličejem dolů. Marek opatrně slezl do příkopu a za nohy vytáhl na silnici bezvládné tělo, se zjevně přeraženým vazem. Tam tělo pomalu obrátil a zůstal jako opařený. Nechápavě, tupě zíral na tu tvář a rty se mu drobounce chvěly. Po čele mu ztékaly řeky potu a jinovatka na zádech se měnila na led.
Žena stále cosi drmolila, ale on si jí nevšímal a jen tupě zíral na mrtvolu muže před sebou.
Náhle se z ničeho nic otočil na ženu, zaklel cosi z nejsprostších pekel a rychlým výpadem se ji pokusil chytit za hřbet ruky. Žena se však vysmekla a v panickém strachu začala utíkat po silnici ve směru své původní trasy. Marek, kterému se mezitím z kůže vytratila všechna barva a jeho oči se podlily krví nepříčetnosti, sebral ze země kámen a v šíleném trysku se pustil za ženou. Po chvilce, která se zdála oběma jako celé věky, a v níž bylo slyšet jen sípot a klapání bot o silnici jí dohonil.
Strhl ženu na zem a bez jakékoliv další mezihry jí začal bít kamenem do hlavy. V jeho očích se zračila zrůdná nepříčetnost a on bil a bil.
Když v tom uslyšel něčí kroky a v dálce viděl jak k němu kdosi běží…
Smyčka
Byla teplá letní noc a Marek se vrávoravým krokem vracel po silnici domů. Tradiční páteční zábava v sousední vesnici byla vcelku vydařená, jak co do uspokojení Markových neklidných hormonů, tak v množství zkonzumovaného alkoholu. A tak nohy, i když trošku ztěžklé, přeci jen kurážně postupovaly vstříc neustlané posteli.
Atmosféra té noci byla však přeci jen trochu jiná, než obvykle. Jako by les, kterým se silnice vinula, nějak elektrizoval. Silnici vlivem teplé noci a vlhkosti okolních stromů zahalovala matná, nevysoká rouška oparu, a až kýčovitě působil měsíc v úplňku, který se zastavil přímo v průzoru mezi stromy nad vlhkou silnicí.A čím dále Marek postupoval kupředu, tím se okolí stávalo podivnější. Těžký vzduch ucpával Markovi plíce, dusil ho a pálil. Všechno bylo nějaké podivné. Vzduch stále houstnul a kuráž z Markových kroků se vytrácela. Měsíc nabýval na síle, až skoro odražené sluneční světlo působilo jako samotné slunce a Marek si musel dlaní zakrýt oči.
A najednou, jako by prošel jakousi sítí z pavučin, prostupným igelitem, spolknut obrovskou medúzou. A vše bylo zase v normálu, normální měsíc, vzduch, opar nad silnicí.
Marek pokračoval dál a nechápavě si kladl spousty otázek, ale jeho opilý mozek se jimi do důsledku nezabýval. Ani když ho po chvíli napadlo se otočit, neshledal na silnici, kterou před chvílí prošel, žádné zvláštnosti.
Pokračoval tedy dále a snažil si do paměti vměstnat otázku pro souseda, který se měl vracet ze zábavy později, jestli zaznamenal podobnou halucinaci jako on. Jeho myšlenky náhle přerušily tlumené rány a tiché sténání, přicházející odněkud z prostoru před ním.
Zrychlil krok, srdce začalo rychleji tlouct a alkohol z jeho krve se začal valem vytrácet.
Když přešel do běhu, zahlédl v paprscích měsíčního světla skloněnou postavu muže, jak usilovně nějakým těžkým předmětem do čehosi bije. Muž si Marka všiml, odhodil nástroj do příkopu a dal se na útěk. Když Marek celý udýchaný doběhl na místo, kde předtím viděl onoho muže, žaludek mu vletěl až téměř do krku, zvracení zadržel jen s největšími obtížemi, ale nažloutlý pramínek žluči přesto vyběhl z jeho tabákem provoněných úst.
Na silnici před ním ležela mrtvola ženy, která měla obličej a ňadra na kaši rozbitá. Že se jedná o ženu bylo vlastně možno určit pouze podle dlouhých blond vlasů a krátké modré sukně.
S odporem odvrátil pohled. Zhluboka dýchal, až sípal, maje jednu ruku na očích a druhou na ústech.
Nežli se však stačil alespoň částečně vzpamatovat, byl opět násilně vytržen z hrůzného kontextu té chvíle skřípěním brzd a následným tupým nárazem zhruba 200 metrů před sebou.
A opět se jeho tělo zmítalo v běhu. Na zádech mu začal vyvstávat studený pot. Metry pod jeho nohama ubíhaly. Najednou ho oslepil kužel světla, který se však nehýbal.
Zvolnil tempo a klusem se blížil k autu, zakrývaje si rukou oči.
Vedle auta stála vyděšená žena a drobně se po celém těle chvěla. „Já, já, nechtěla“, blekotala, „vběhnul mi tam, věř-věřte mi“. Marek zprvu nechápal, ale když se podíval směrem, kterým vylekaně ukazovala, pochopil. V příkopu u silnice ležela postava muže, s hlavou ve značně nepřirozené poloze, obličejem dolů. Marek opatrně slezl do příkopu a za nohy vytáhl na silnici bezvládné tělo, se zjevně přeraženým vazem. Tam tělo pomalu obrátil a zůstal jako opařený. Nechápavě, tupě zíral na tu tvář a rty se mu drobounce chvěly. Po čele mu ztékaly řeky potu a jinovatka na zádech se měnila na led.
Žena stále cosi drmolila, ale on si jí nevšímal a jen tupě zíral na mrtvolu muže před sebou.
Náhle se z ničeho nic otočil na ženu, zaklel cosi z nejsprostších pekel a rychlým výpadem se ji pokusil chytit za hřbet ruky. Žena se však vysmekla a v panickém strachu začala utíkat po silnici ve směru své původní trasy. Marek, kterému se mezitím z kůže vytratila všechna barva a jeho oči se podlily krví nepříčetnosti, sebral ze země kámen a v šíleném trysku se pustil za ženou. Po chvilce, která se zdála oběma jako celé věky, a v níž bylo slyšet jen sípot a klapání bot o silnici jí dohonil.
Strhl ženu na zem a bez jakékoliv další mezihry jí začal bít kamenem do hlavy. V jeho očích se zračila zrůdná nepříčetnost a on bil a bil.
Když v tom uslyšel něčí kroky a v dálce viděl jak k němu kdosi běží…
Smyčka
Byla teplá letní noc a Marek se vrávoravým krokem vracel po silnici domů. Tradiční páteční zábava v sousední vesnici byla vcelku vydařená, jak co do uspokojení Markových neklidných hormonů, tak v množství zkonzumovaného alkoholu. A tak nohy, i když trošku ztěžklé, přeci jen kurážně postupovaly vstříc neustlané posteli.
Atmosféra té noci byla však přeci jen trochu jiná, než obvykle. Jako by les, kterým se silnice vinula, nějak elektrizoval. Silnici vlivem teplé noci a vlhkosti okolních stromů zahalovala matná, nevysoká rouška oparu, a až kýčovitě působil měsíc v úplňku, který se zastavil přímo v průzoru mezi stromy nad vlhkou silnicí.A čím dále Marek postupoval kupředu, tím se okolí stávalo podivnější. Těžký vzduch ucpával Markovi plíce, dusil ho a pálil. Všechno bylo nějaké podivné. Vzduch stále houstnul a kuráž z Markových kroků se vytrácela. Měsíc nabýval na síle, až skoro odražené sluneční světlo působilo jako samotné slunce a Marek si musel dlaní zakrýt oči.
A najednou, jako by prošel jakousi sítí z pavučin, prostupným igelitem, spolknut obrovskou medúzou. A vše bylo zase v normálu, normální měsíc, vzduch, opar nad silnicí.
Marek pokračoval dál a nechápavě si kladl spousty otázek, ale jeho opilý mozek se jimi do důsledku nezabýval. Ani když ho po chvíli napadlo se otočit, neshledal na silnici, kterou před chvílí prošel, žádné zvláštnosti.
Pokračoval tedy dále a snažil si do paměti vměstnat otázku pro souseda, který se měl vracet ze zábavy později, jestli zaznamenal podobnou halucinaci jako on. Jeho myšlenky náhle přerušily tlumené rány a tiché sténání, přicházející odněkud z prostoru před ním.
Zrychlil krok, srdce začalo rychleji tlouct a alkohol z jeho krve se začal valem vytrácet.
Když přešel do běhu, zahlédl v paprscích měsíčního světla skloněnou postavu muže, jak usilovně nějakým těžkým předmětem do čehosi bije. Muž si Marka všiml, odhodil nástroj do příkopu a dal se na útěk. Když Marek celý udýchaný doběhl na místo, kde předtím viděl onoho muže, žaludek mu vletěl až téměř do krku, zvracení zadržel jen s největšími obtížemi, ale nažloutlý pramínek žluči přesto vyběhl z jeho tabákem provoněných úst.
Na silnici před ním ležela mrtvola ženy, která měla obličej a ňadra na kaši rozbitá. Že se jedná o ženu bylo vlastně možno určit pouze podle dlouhých blond vlasů a krátké modré sukně.
S odporem odvrátil pohled. Zhluboka dýchal, až sípal, maje jednu ruku na očích a druhou na ústech.
Nežli se však stačil alespoň částečně vzpamatovat, byl opět násilně vytržen z hrůzného kontextu té chvíle skřípěním brzd a následným tupým nárazem zhruba 200 metrů před sebou.
A opět se jeho tělo zmítalo v běhu. Na zádech mu začal vyvstávat studený pot. Metry pod jeho nohama ubíhaly. Najednou ho oslepil kužel světla, který se však nehýbal.
Zvolnil tempo a klusem se blížil k autu, zakrývaje si rukou oči.
Vedle auta stála vyděšená žena a drobně se po celém těle chvěla. „Já, já, nechtěla“, blekotala, „vběhnul mi tam, věř-věřte mi“. Marek zprvu nechápal, ale když se podíval směrem, kterým vylekaně ukazovala, pochopil. V příkopu u silnice ležela postava muže, s hlavou ve značně nepřirozené poloze, obličejem dolů. Marek opatrně slezl do příkopu a za nohy vytáhl na silnici bezvládné tělo, se zjevně přeraženým vazem. Tam tělo pomalu obrátil a zůstal jako opařený. Nechápavě, tupě zíral na tu tvář a rty se mu drobounce chvěly. Po čele mu ztékaly řeky potu a jinovatka na zádech se měnila na led.
Žena stále cosi drmolila, ale on si jí nevšímal a jen tupě zíral na mrtvolu muže před sebou.
Náhle se z ničeho nic otočil na ženu, zaklel cosi z nejsprostších pekel a rychlým výpadem se ji pokusil chytit za hřbet ruky. Žena se však vysmekla a v panickém strachu začala utíkat po silnici ve směru své původní trasy. Marek, kterému se mezitím z kůže vytratila všechna barva a jeho oči se podlily krví nepříčetnosti, sebral ze země kámen a v šíleném trysku se pustil za ženou. Po chvilce, která se zdála oběma jako celé věky, a v níž bylo slyšet jen sípot a klapání bot o silnici jí dohonil.
Strhl ženu na zem a bez jakékoliv další mezihry jí začal bít kamenem do hlavy. V jeho očích se zračila zrůdná nepříčetnost a on bil a bil.
Když v tom uslyšel něčí kroky a v dálce viděl jak k němu kdosi běží…
Smyčka
Byla teplá letní noc a Marek se vrávoravým krokem vracel po silnici domů. Tradiční páteční zábava v sousední vesnici byla vcelku vydařená, jak co do uspokojení Markových neklidných hormonů, tak v množství zkonzumovaného alkoholu. A tak nohy, i když trošku ztěžklé, přeci jen kurážně postupovaly vstříc neustlané posteli.
Atmosféra té noci byla však přeci jen trochu jiná, než obvykle. Jako by les, kterým se silnice vinula, nějak elektrizoval. Silnici vlivem teplé noci a vlhkosti okolních stromů zahalovala matná, nevysoká rouška oparu, a až kýčovitě působil měsíc v úplňku, který se zastavil přímo v průzoru mezi stromy nad vlhkou silnicí.A čím dále Marek postupoval kupředu, tím se okolí stávalo podivnější. Těžký vzduch ucpával Markovi plíce, dusil ho a pálil. Všechno bylo nějaké podivné. Vzduch stále houstnul a kuráž z Markových kroků se vytrácela. Měsíc nabýval na síle, až skoro odražené sluneční světlo působilo jako samotné slunce a Marek si musel dlaní zakrýt oči.
A najednou, jako by prošel jakousi sítí z pavučin, prostupným igelitem, spolknut obrovskou medúzou. A vše bylo zase v normálu, normální měsíc, vzduch, opar nad silnicí.
Marek pokračoval dál a nechápavě si kladl spousty otázek, ale jeho opilý mozek se jimi do důsledku nezabýval. Ani když ho po chvíli napadlo se otočit, neshledal na silnici, kterou před chvílí prošel, žádné zvláštnosti.
Pokračoval tedy dále a snažil si do paměti vměstnat otázku pro souseda, který se měl vracet ze zábavy později, jestli zaznamenal podobnou halucinaci jako on. Jeho myšlenky náhle přerušily tlumené rány a tiché sténání, přicházející odněkud z prostoru před ním.
Zrychlil krok, srdce začalo rychleji tlouct a alkohol z jeho krve se začal valem vytrácet.
Když přešel do běhu, zahlédl v paprscích měsíčního světla skloněnou postavu muže, jak usilovně nějakým těžkým předmětem do čehosi bije. Muž si Marka všiml, odhodil nástroj do příkopu a dal se na útěk. Když Marek celý udýchaný doběhl na místo, kde předtím viděl onoho muže, žaludek mu vletěl až téměř do krku, zvracení zadržel jen s největšími obtížemi, ale nažloutlý pramínek žluči přesto vyběhl z jeho tabákem provoněných úst.
Na silnici před ním ležela mrtvola ženy, která měla obličej a ňadra na kaši rozbitá. Že se jedná o ženu bylo vlastně možno určit pouze podle dlouhých blond vlasů a krátké modré sukně.
S odporem odvrátil pohled. Zhluboka dýchal, až sípal, maje jednu ruku na očích a druhou na ústech.
Nežli se však stačil alespoň částečně vzpamatovat, byl opět násilně vytržen z hrůzného kontextu té chvíle skřípěním brzd a následným tupým nárazem zhruba 200 metrů před sebou.
A opět se jeho tělo zmítalo v běhu. Na zádech mu začal vyvstávat studený pot. Metry pod jeho nohama ubíhaly. Najednou ho oslepil kužel světla, který se však nehýbal.
Zvolnil tempo a klusem se blížil k autu, zakrývaje si rukou oči.
Vedle auta stála vyděšená žena a drobně se po celém těle chvěla. „Já, já, nechtěla“, blekotala, „vběhnul mi tam, věř-věřte mi“. Marek zprvu nechápal, ale když se podíval směrem, kterým vylekaně ukazovala, pochopil. V příkopu u silnice ležela postava muže, s hlavou ve značně nepřirozené poloze, obličejem dolů. Marek opatrně slezl do příkopu a za nohy vytáhl na silnici bezvládné tělo, se zjevně přeraženým vazem. Tam tělo pomalu obrátil a zůstal jako opařený. Nechápavě, tupě zíral na tu tvář a rty se mu drobounce chvěly. Po čele mu ztékaly řeky potu a jinovatka na zádech se měnila na led.
Žena stále cosi drmolila, ale on si jí nevšímal a jen tupě zíral na mrtvolu muže před sebou.
Náhle se z ničeho nic otočil na ženu, zaklel cosi z nejsprostších pekel a rychlým výpadem se ji pokusil chytit za hřbet ruky. Žena se však vysmekla a v panickém strachu začala utíkat po silnici ve směru své původní trasy. Marek, kterému se mezitím z kůže vytratila všechna barva a jeho oči se podlily krví nepříčetnosti, sebral ze země kámen a v šíleném trysku se pustil za ženou. Po chvilce, která se zdála oběma jako celé věky, a v níž bylo slyšet jen sípot a klapání bot o silnici jí dohonil.
Strhl ženu na zem a bez jakékoliv další mezihry jí začal bít kamenem do hlavy. V jeho očích se zračila zrůdná nepříčetnost a on bil a bil.
Když v tom uslyšel něčí kroky a v dálce viděl jak k němu kdosi běží…
Smyčka
Byla teplá letní noc a Marek se vrávoravým krokem vracel po silnici domů. Tradiční páteční zábava v sousední vesnici byla vcelku vydařená, jak co do uspokojení Markových neklidných hormonů, tak v množství zkonzumovaného alkoholu. A tak nohy, i když trošku ztěžklé, přeci jen kurážně postupovaly vstříc neustlané posteli.
Atmosféra té noci byla však přeci jen trochu jiná, než obvykle. Jako by les, kterým se silnice vinula, nějak elektrizoval. Silnici vlivem teplé noci a vlhkosti okolních stromů zahalovala matná, nevysoká rouška oparu, a až kýčovitě působil měsíc v úplňku, který se zastavil přímo v průzoru mezi stromy nad vlhkou silnicí.A čím dále Marek postupoval kupředu, tím se okolí stávalo podivnější. Těžký vzduch ucpával Markovi plíce, dusil ho a pálil. Všechno bylo nějaké podivné. Vzduch stále houstnul a kuráž z Markových kroků se vytrácela. Měsíc nabýval na síle, až skoro odražené sluneční světlo působilo jako samotné slunce a Marek si musel dlaní zakrýt oči.
A najednou, jako by prošel jakousi sítí z pavučin, prostupným igelitem, spolknut obrovskou medúzou. A vše bylo zase v normálu, normální měsíc, vzduch, opar nad silnicí.
Marek pokračoval dál a nechápavě si kladl spousty otázek, ale jeho opilý mozek se jimi do důsledku nezabýval. Ani když ho po chvíli napadlo se otočit, neshledal na silnici, kterou před chvílí prošel, žádné zvláštnosti.
Pokračoval tedy dále a snažil si do paměti vměstnat otázku pro souseda, který se měl vracet ze zábavy později, jestli zaznamenal podobnou halucinaci jako on. Jeho myšlenky náhle přerušily tlumené rány a tiché sténání, přicházející odněkud z prostoru před ním.
Zrychlil krok, srdce začalo rychleji tlouct a alkohol z jeho krve se začal valem vytrácet.
Když přešel do běhu, zahlédl v paprscích měsíčního světla skloněnou postavu muže, jak usilovně nějakým těžkým předmětem do čehosi bije. Muž si Marka všiml, odhodil nástroj do příkopu a dal se na útěk. Když Marek celý udýchaný doběhl na místo, kde předtím viděl onoho muže, žaludek mu vletěl až téměř do krku, zvracení zadržel jen s největšími obtížemi, ale nažloutlý pramínek žluči přesto vyběhl z jeho tabákem provoněných úst.
Na silnici před ním ležela mrtvola ženy, která měla obličej a ňadra na kaši rozbitá. Že se jedná o ženu bylo vlastně možno určit pouze podle dlouhých blond vlasů a krátké modré sukně.
S odporem odvrátil pohled. Zhluboka dýchal, až sípal, maje jednu ruku na očích a druhou na ústech.
Nežli se však stačil alespoň částečně vzpamatovat, byl opět násilně vytržen z hrůzného kontextu té chvíle skřípěním brzd a následným tupým nárazem zhruba 200 metrů před sebou.
A opět se jeho tělo zmítalo v běhu. Na zádech mu začal vyvstávat studený pot. Metry pod jeho nohama ubíhaly. Najednou ho oslepil kužel světla, který se však nehýbal.
Zvolnil tempo a klusem se blížil k autu, zakrývaje si rukou oči.
Vedle auta stála vyděšená žena a drobně se po celém těle chvěla. „Já, já, nechtěla“, blekotala, „vběhnul mi tam, věř-věřte mi“. Marek zprvu nechápal, ale když se podíval směrem, kterým vylekaně ukazovala, pochopil. V příkopu u silnice ležela postava muže, s hlavou ve značně nepřirozené poloze, obličejem dolů. Marek opatrně slezl do příkopu a za nohy vytáhl na silnici bezvládné tělo, se zjevně přeraženým vazem. Tam tělo pomalu obrátil a zůstal jako opařený. Nechápavě, tupě zíral na tu tvář a rty se mu drobounce chvěly. Po čele mu ztékaly řeky potu a jinovatka na zádech se měnila na led.
Žena stále cosi drmolila, ale on si jí nevšímal a jen tupě zíral na mrtvolu muže před sebou.
Náhle se z ničeho nic otočil na ženu, zaklel cosi z nejsprostších pekel a rychlým výpadem se ji pokusil chytit za hřbet ruky. Žena se však vysmekla a v panickém strachu začala utíkat po silnici ve směru své původní trasy. Marek, kterému se mezitím z kůže vytratila všechna barva a jeho oči se podlily krví nepříčetnosti, sebral ze země kámen a v šíleném trysku se pustil za ženou. Po chvilce, která se zdála oběma jako celé věky, a v níž bylo slyšet jen sípot a klapání bot o silnici jí dohonil.
Strhl ženu na zem a bez jakékoliv další mezihry jí začal bít kamenem do hlavy. V jeho očích se zračila zrůdná nepříčetnost a on bil a bil.
Když v tom uslyšel něčí kroky a v dálce viděl jak k němu kdosi běží…