Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePouť mého korábu (pocta A.Rimbaudovi)
22. 06. 2006
0
0
971
Autor
Blay
Pouť mého korábu
( Pocta A. Rimbaudovi )
Ztracen jsem bloudil na předaleké pouti
a zažil stovky hrůz a možná ještě víc,
viděl jsem paláce jak do prachu se hroutí,
i vlky tučných těl vijící na měsíc.
Plavil jsem koráb svůj do zemí dalekých,
kde vlků měsíc bývá kolébky do tvaru,
za totemy domorodcům dával jsem čistý líh,
s piráty o rum smlouval si pěkně postaru.
Bájného Odysea za vzor jsem pojal tiše,
sirény mého nitra zavřel jsem v podpalubí,
hýčkaný představou měkkých polštářů z plyše,
v nichž hrůzami se láskám nikdo sám nepochlubí.
Plul jsem a bloudil provázen krupobitím,
jež po tři týdny bilo nám pěstmi do lodi.
Lodníci šílení brodíc se vlastním blitím,
prosili boha v křečích ať zázrak vyplodí.
Plul jsem i po řekách vzdouvající své delty,
kde plazy odporní slunili těla slizká
a krvelačný hmyz nás bodal i přes celty,
tam smrt nám v horečkách všem byla velmi blízká.
Kotvil jsem na atolech z tisíce korálů
a kraby houslové opékal na grilu,
se svými muži popíjel za zpěvu chorálů,
bez šarže kapitána jenom tak v civilu.
Brázdil jsem oceány a potkal mnoho lodí,
od vznešených galeon, po rychlé fregaty
a občas obchodníkům řek jsem ať lano hodí,
ponejvíc Holanďanům Africe u paty.
Vrtkavé štěstí stálo mnohokrát také při mně,
zejména když posádkou zmítaly kurděje
a já plavil koráb svůj v třeskuté, bílé zimě
vodou krvavých blesků u dobré naděje.
Obrovská ústa vichrů šla lodi po tepu,
s ostřím vzedmutých vln a jehlicemi deště,
když vzpomínám si na to vždycky se rozklepu,
jak vyvázli jsme živí, to dodnes nevím ještě.
Laskavé brány pevnin byli mi přístavy,
ve stovkách krčem v nich brával jsem za kliku,
po celém světě hlučně námořník návrat slaví,
ať v Japonsku, Číně či v Mozambiku.
Když dneska vzpomínám, ty vzpomínky mě škádlí,
na tajemnou vůni dálek kam mořské proudy řídí
pouť mého korábu, já stál jsem u zábradlí
a slyšel vlny tříštit svá těla na přídi.