Sláva a my

PŘÍZNAKY:

  Málokdy se stalo, že se člověk stal slavným a ani si toho nevšiml - symptomy slávy jsou povětšinou viditelné prakticky jakýmkoliv okem s maximální vadou šesti dioptrií – ono, kdo by si také nevšiml toho, když po probuzení u pat svojí postele nahmatá svého prvního životopisce.

  Je totiž empiricky dokázáno, že právě životopisci fungují jako nezvratný důkaz lidské slávy. Čím jich je více, tím lépe a s každým novým příchozím máte pak jistotu, že zase o nějakých deset tisíc lidí, ochotných nimrat se v každém aspektu života slavné hvězdy, vstoupla vaše popularita.

  Jenže, ne vše je tak růžové, jak se zdá – životopisci sice člověku přináší své výhody, a proto také vše pozitivní kompenzují svou vrozenou vlezlostí, hraničící až s pojišťovákem, a co je horší i neutuchající touhou objevovat ve vás nekonečně filozofické duševno, které dokazuje hloubku vaši osobnosti a před nakladatelem pak samotné životopisce ospravedlňuje v případě komerčního neúspěchu.

MODELOVÁ SITUACE:

  Představte si modelovou situaci: Ráno se probudíte a už vás hned po ránu musí popudit, když na koberečku u postele vidíte opět o jednoho životopisce navíc, který tam zase záhadně přibyl, i když s naprostou jistotou můžete říct, že jste večer zamkli dveře a zatloukly okna ještě pevněji než jindy. Normálně by se teď vaše myšlenky jistě ubíraly směrem k hubiči životopisců, ale ne – vy hned po ránu na žádost tohoto dotěrného hmyzu musíte přemýšlet nad svým případným snem. Životopisci sedí, uši napjaté, diktafony se točí, přiznáte jim, že se vám zdálo, jak jste nahatý poskakoval po ulicích Ostravy a řval: Toho jelena bych si dal se sirupovou omáčkou? Vsadím se, že místo upřímnosti uplatníte svou imaginaci, která jak ráno začala, bude muset pokračovat celý den.

  Třeba při diktování svých pamětí. Komu by to nedalo, aby si občas něco nepřibásnil v dobrém úmyslu udělat svůj život zajímavějším? Jedincům s nedostatkem fantazie pak pomohou i samotní životopisci nedbaje suchopárného vypravování svého chlebodárce.

  Viz kauza sv. Tomáš: Tvrdí se, že teprve až když si Ježíš přečetl inkriminované zápisky svého žáka, který měl jak patrno sklon k opravdovému přehánění, rozhodl se pro posmrtnou kariéru mučedníka, protože byl ohromen geniální fabulací právě vzniklého Nového zákona.

NEVÝHODY BYTÍ SLAVNÝM:

  Nevýhoda je víceméně jenom jedna, o to ale závažnější: totiž, jak jsem již zmínil výše, životopisci jsou neskutečně vlezlí a hledat pro ně během dne výmluvy, abyste byly alespoň na chvíli sami, je pak věc nadmíru složitá a namáhavá. Nakonec to ale stejně skončí tím, že když se rozhodnete jít do kina, budete vždy muset koupit lístky i pro svoje životopisce, což při ceně vstupenky do CinemaStaru je opravdu na pováženou. Nechci se pak bavit o výběru nového auta ke koupi, kdy Porsche 911 čistě z praktických důvodů vždy předstihne škoda 1203, případně hipís proslavený Wolksvagen Van. I jindy obyčejné činnosti se tak stávají pravým utrpením – jíst musíte bez mlaskání, přikládán je důraz na ušlechtile konverzace a to už se nechci bavit o případném opatření si fotky v těsné kabince fotoautomatu.

  Byly dokonce zjištěny případy, kdy životopisci ruinují životy svých obětí, někdy nevědomky, jindy s vidinou vyššího nákladu. Ernestu Hemingwaovi se, jak se ukázalo později, první manželství rozpadlo právě díky až příliš přičinlivému životopisci, který ve své neodbytnosti musel přihlížet i něčemu tak soukromému, jako bylo naplňování manželské povinnosti. Po dvaatřiceti letech dotyčný životopisec promluvil:

  -Byl jsem tehdy ještě nezkušenej, pořádně jsem ještě nevěděl, jak to chodí, ale chtěl jsem něčeho dosáhnout. Nemohl jsem připustit, že by mi něco uteklo – představte si, že by se Ernest svěřil své manželce o svém novém románu právě v posteli. Já tam prostě musel být! Většinou jsem se schovával ve skříních, jednou jsem byl i v koši na špinavé prádlo dokonce jsem se pokusil nasoukat i do šuplíku na ponožky. Teprve později jsem se od kolegů dozvěděl, že tohle překračuje už všechny praktiky slušného životopisce. Ostatní používali skryté magnetofony.

  Taktéž Scott Fitzgerald doplatil na přílišnou zvídavost svých životopisců. Konkrétně se jednalo o dopravní nehodu, při které se dotyčný prozaik snažil ujet svým životopiscům, aby jej nepřistihl podnapilého po návštěvě podřadné putyky U panáka. Navíc, což bylo neméně důležité, měl Scott Fitzgerald ten večer v plánu odskočit si na Brodway na něco tak obyčejného jako byl muzikál.

ZÁVĚR:

  Být slavným je opravdu těžká práce a jako ke každé práci i k této si většina lidí utvořila praktický obraný systém se stoprocentní úspěšností – je zvláštní kolik lidí je jen bezvýznamných nicek.