Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Vzduch Vodě

20. 03. 2001
2
0
1364
Autor
Henry_Cold

Rozbíjím všechna zrcadla, kdo jsi králi, že se tě tak bojí? Pevně zavážu obálku, co na zem upadla, utíká nám realita, opodál stojí… Uprostřed pole je louka plná květin, u dvou do sebe prorostlých kopretin kvete heřmánek, tak krásně voní… kolem toho všeho slunce své paprsky honí… Mimo to Tě zbožňuji, prstů mi ubývá jak procházím boji, nenechá mě to v pokoji, když krvácím na tvé vlasy v roji. Chtěl bych umět kovat dobré meče, sekyry v lese i kosu co trávu seče, budu klečet, modlit se a taky brečet, nenávidím ráno, je to rána tupého meče. Párkrát za noc se probouzím, kde je Tvé teplé tělo? otevřu okno a v noci se procházím, líbat Tebe, krásnou noc by se mi chtělo. Ty víš že se hned tak neroztrhnem, každý jako pes trpíme, slibuj že se nepropadnem, že se zase k sobě vrátíme…
Dav
02. 04. 2001
Dát tip
Lež je jen sestra pravdy. Chodí vždy spolu a mají společné srdce.

Helena
20. 03. 2001
Dát tip
pod pekelnou bránu sunu dvojí psaní, že vrátíme se k sobě, druhé - omluv lhaní..

Henry_Cold
20. 03. 2001
Dát tip
Drahá Paní, tak to není, lež nepustím si do stavení...

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru