Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVillivesi
29. 06. 2006
4
5
2950
Autor
Fairiella
Villivesi
divoké
větrné
živoucí
jezero ve mně
jezero citů a ničivých slz
co hoří tichým sluncem a strachem
rozvlnilo své bouřící hlubiny
a zalesklo se krůpějí naděje
naděje chladivé
naděje mrazivé
naděje jezerních vůní
Jsou jezera modravých vzpomínek
tisíce jezer která vysychají
jen Villivesi chladí
uklidňuje nemocné oči
hladí po vlasech
hasí plameny zloby
svými vlnami času
které se tříští
o zdi vesmíru
Nad Villivesi vznášejí se mlhy
převalují se přes vzpomínky
a voní větrem
a já pláču
a Villivesi
ve mně nikdy nevyschne
5 názorů
alcap on e
08. 01. 2013pěkné-tip
skvělí jako "živá" malba, někdy bych ho rád viděl skutečně..
Líbí*
Děkuji.Sm.*
no právě že mi tam chybí to gró, je to jak když si stoupnu ke dveřím a budu říkat: Nad hnědým dubovým prahem klenou se černá futra co podpírají dveře.
Zatím co se dá napsat třeba
Je dubový základ, co žilkami svých letokruhů na berdrech nese ebenovou slavobránu v níž skví se dveře :-) - to byl jen takej příklad
_JiKo_ nevím, ale ač to normálně nedělám, u týhle básničky jsem se jen nechala unášet a psala myšlenky, co mi naskočily jako první... jestli to je bez nápadu a prvoplánovité, to nevím, hádat se nebudu...
Je to plné obraznosti (ale pouze prvoplánovité, bez nápadu), ale prázdné co se týče metafor či jiných básnických prostředků. To z básně dělá jen prozaickou popisku visící pod obrazem v galerii.