Porozprava předvečerní, zádušní a krotká

V mraky pozlacené ulici stalo se nestalo bylo by se stalo. Potkali se dva, náměsíčný a náslunečný, obličeje bílé, ruce natažené jak nemlouvavě tyranské a bičující loutky. Chodidla taky bílá, ale s hnědým blátem rozdusaných kaluží smíchána.
Sedli si na drvěnou lahvičku, protože tamta stará starženka ze třetího patra pletla podobiznu mraku. Á, bude noční bouřka, už se smrká. Lídy i lídové se zamáčkli do vytapetovaných kotců a zazapetlicovali se. Ó, sami jsme, už se kráká. Ten šek firmy Papou pařátem útokuje na zbabělou vránu. Á, zdědkovalý havran, už se harvá.
Náměsíčný řekl:
- Tasme.
- Cože?
- Kordy.
- Tasmekordy a jak dál?
- Moje Tasme. Moje kordy. Tasmekorďan, pane, ne lunetik.
- Pochopitelně že ne luetik. Bijmehorďan, pane, ne slunetik.
Pijuborďan nepřišel. Inu, má to daleko. Živořičí až za rozpuklým sluncem našeho dvaadvacátého měsíce. Který? Asi zase spolknul lékařovu brašnu. Opravdu? Lepší než by klnul dětský penál. Cože, plastové řetězy? Horší než by lnul zkraje mechovitý sirup. Pijuborďan nepřišel. Inu, má to daleko.
- Podejme si halapartny, pane!
- Hapalartny? Vývoj Bivoj škobrtá, ale být to zdá se vzpurné a hrdé klopýtání vpřed. Palahartny? Pane, pane, vy jste mi pán. Lampovan, zřejmě.
- Bijmehorďan, povídám.
- Tak, tak. Onak, onak. Jinak, jinak. Tak, tak. Onak, onak. Jinak, jinak.
- Jdu nabrousit sekeru. A raději i mečík.
- Tak, tak. Onak, onak. Jinak, jinak. Tak, tak. Onak, onak. Jinak, jinak.
Buch. Nepochopitelné. Sek. Komiksové. Oops. Žbrebry. Brrr. (A teď tarzanovitý výskřek).
- Zasekl jste se, pane. Nemohl jsem nepomoci, a tak jsem mohl pomoci.
- Ach, ty klíny žen, to je metla. Že jsme jim nepochválili ty varžečky a konve. Kam jste ho hodil, klína?
- Konve kropí nesouměrně. Ani vývoj Záviš je neodkopne.
- Pane, budu se čílit. Kde dokonal ten klín?
- Roztrhl š(e)ka firmy Papou. Už padá klínový klid?
- Já tu babici sklátím!
- Cože?
- Bábo! Vnučko smrtky, zahoď jehličí pletoučí jepičí!
I počal se sám nerovný boj babyky a Tasmekorďana, protože nečekal na věkověké úmornosti vyjednavačů obou stran. A jaga baba pálila klubka a kočky a Tasmekorďan je stříhal, žeproto dýmovnice domovnice. A slunečník se držel za kotec a úpěnlivě lomcoval city váleč(ní)ků halekáním chorálů. Ale mrak ploval a černé sukno spadlo a odbíjela noc a nad ním létaly sovy a pod ním babizna se mydlila a neznámý klouček sísal a světový mír se ukryl a mravenečnice sežrala klávesnici a pastelka se zlomila...

---