Miluji návykově

Už po několikáté v Tvých básních nacházím prožitky, se kterými se mohu naprosto ztotožnit... A umíš o nich krásně napsat. Díky... T* (Někdy mi připadá, jako bychom potkávali stejné lidi. Jak by jinak bylo možné, že na nás stejně působí:-)?)

problém je, že první sloku neumim. =( ale ináčo .. cholka ty se nezdáš. trochu mi to připomíná Pavlínu Jíšovou. Problém je, že srovnat to s ní, tak už jenom tou zmínkou to degraduju. jenže to zas tak jako nemyslim.. atmosféra .. jak ji u ní znám.. se mi tu vybavila. o textu absolutně nemluvím.

aaaaaaaaaaaaughthkldeljůkel

Tahle báseň má v sobě víc než by si vůl všiml. Melancholie vystupňovaná skoro v osvícení na konci. Jak těžké a lehké je použít v básni slovo láska krásně... Od druhé strofy super, první neurazí a připraví co je třeba

Taky se mi líbí ta první sloka, druhá je komplikovanější, dovětek lásko tam nemusel být, ale stejně jsem se po delší době příjemně začetla, dobrý

rozumím ti, teda tak nějak si to vztahuju i na sebe, že čím míň dáš tak tím víc chtějí mi vléváš do žil pro naději jen nepatrná smítka tohle obzvlášť

mám z tebe slzivé oko :°-) úžasné*

Tohle moc neto... nemusim... pro mě trochu nevýrazný...

ok, tak ať tam je...sem zapomněla...tip

děkuji:) k dovětku: musí tam být...prostě musí. visí na tom celý svět totiž:) a btw: nejsem blázen. věřte mi.

ten dovětek "lásko" mi tam moc nesedí, nemusel by tam bejt. jinak dobrý