Bloudění po městě

Lidé už najednou nejsou figurky, už vnímám jejich tep, v létě jedí okurky, a vítr láme jejich dech. V podchodu na nádraží hrají dvě holku lásku, na kytary brnkat umějí, před nimi stojí lidí zástup, všichni na mě se usmějí… …přidávám se do tance lidí, jsme v krásném páru, na Tebe však stále svítím, a podléhám Tvému žáru. Chápu že někdo řídí moje kroky, ale nikdo tomu nevěří, určitě tu už je celé roky, a Nám nezbývá než jen uvěřit…

---