Snící pupík

Na záda padám,

myslím, že létám.

Pod lupu světa,

zdá se mi v bezčasí půvabné cokoli.

Občas mě zabolí,

ta všechna krása a na můj pupík

sedne pan Smutík.

Snad proto, že koukám a vidím

a snad se i stydím,

že v okrase povídám o kráse

a přeci bezkrásných je tolik věcí.

A já jak dítě nezakrytě

nevím jak bezkrásnu krásu dát

jsem dítě, šáša, snílek, snad ?

Že chci by každý tu byl rád. :o)