Věci dřívější a nynější

Dřív byly věci lepší. Ochutnával jsem tmu skrz tvé oči, mohl jsem milovat hvězdy, protože to byli jen obrázky v planetáriu. Dřív byli věci lepší, záložky do knížky neodlétaly  ve větru z větráků, z cibule se plakalo jenom štasťně, místo hrachu na zeď plivali jsme pecky po třešních a zbytky se prostuduše smáli. Z citronů jsme mohli vymačkat aspoň tu trošku úsměvů, splín se dal utřít do šedivého ubrousku za deset halířů. Dřív byli věci lepší. Házeli jsme po sobě prošlýma pribiňáka z Františku a ty ses vždycky trefila, a pak nás volali domů a malovali čerta na zadních v obývacím pokoji uhlem, nešlo to umýt. Milovali jsme pranostiky. Hádali jsme, kterej z těch šáhlejch chlápků odešel dřív. A když bylo Medarda, koulovali jsme se jízlivýma poznámkama a čekali, kdy začne pršet  Rádi jsme se hádali s lidma na chodníku, nenáviděli nás když jsme se líbali v parku na lavičce a my jsme se jim, jen smáli, mohli zčervenat závistí. Chodili jsme obdivovat staré trávníky u ještě starších domů, abychom chytli do ruk trochu té moudrosti a prozřetelnosti. Nechytili jsme ji, padla nám do klína jedině rýma a snad trošku pachu letních večerů. Voněli po tobě a levanduli, chtělo se nám brečet. Dřív byli věci lepší. Mohli jsme se opít kapkama proti kašli a do zářivých provazců houbových dešťů zpívat táhlé šansony. Byli jme hodně neslaďená dvojka. Voněla ses santalem a všude to pak táhlo ledovým průvanem. Byla jsi jako slyšiny ve světle smrků. Koukali jsme do kanálů a hledali červené oči krokodýlů albínů. Doufali jsme, že vyskočí na Lízu z béčka. Věřily jsme na skřítky a víly z kazeťáku, věřím na ně do teď, z walkmana co chrčivě hrál jednu trapnou melodii a pak se mu vybily baterky. Trhali jsme plané růže a pletli z nich trnové koruny pro ty, co jsme nenáviděli. Společně. Vždycky teklo hodně krve, modré a růžové krve. Byli jsme zlomyslná dvojka. Dřív byli věci lepší.Vždycky, když jsme hráli kulečník, já sem zlomil tágo a ty protrhla plátýnko. Zdrhali jsme rychle. Kejvavou nohu u stolu si s radostí podrážela a já se jen pomalu ráno sbíral z koše na prádlo. Koberec od kafe se jen znovu oblažil. Byli jsme zlomyslná dvojka. Dřív byli věci jiné. Solili jsme cukrem a pak to vyhazovali. Kdyby to tak viděl tvůj otec, upálil by všechny zbylé mosty. Nebyli jsme střídmá dvojka. Nikdy jsme nebyli pokřťený a dneska jsme plakali v kostele. Potřebovali jsme slzy pro naše čarodějnické rituály, chtěli jsme ho pokropit našimi sladkými slzami smíchu, třeba se probudí. Neprobudil, dali ho do lipový rakve, ačkoliv jsme chtěli ebenovou. Nebylo to důstojné, opili jsme ho naší vášní a on se bláznivě smál, jako kdyby nebyl mrtvý, dokonce si zapálil cigáro. Blbec jeden, byl to jeho pohřeb. Byli jsme sprostý a cynický, líbili jsme se sobě. A dnes? Milovali jsme se, nebo ne?

---